Proces ukončování provozu jaderných reaktorů je zdlouhavý, ale jejich počet roste

Podle zprávy World Nuclear Industry Status Report 2022 (WNISR) lze celý proces rozdělit do tří fází: demontáž základních systémů, demontáž kontaminovaných částí (zejména tlakové nádoby reaktoru) a odstranění zbylých systémů včetně dekontaminace nebo demolice budov. Tento postup může zahrnovat i takzvanou odloženou demontáž, kdy jsou reaktory na několik desetiletí umístěny do uzavřeného prostoru, aby se snížila radiace.

Ve srovnání s rokem 2021 vzrostl letos počet odstavovaných reaktorů o celkem osm bloků - 3 v Německu, 2 ve Spojeném království a po jednom v Rusku, Pákistánu a USA. Celkem 123 z 204 vyřazovaných jednotek se nachází v Evropě (98 v západní a 25 ve střední a východní), 47 v Severní Americe a 34 v Asii. Většinou jde o tlakovodní, varné vodní a plynem chlazené reaktory.

Proces vyřazování reaktorů z provozu bude podle expertů hrát v jaderné politice stále větší roli, a to jak z hlediska načasování a technologického postupu, tak i financování. Počty dosluhujících reaktorů budou výrazně stoupat. Zpráva WNISR připomíná 40letou průměrnou životnost jaderného zařízení a upozorňuje, že z celkových přibližně 440 reaktorů, které jsou v současnosti v provozu, jich bylo spuštěno 110 před rokem 1982 a dalších 158 se připojilo k síti v letech 1982 až 1990. Přestože kolem stovky těchto reaktorů už prošlo renovací a obdrželo licence na různě dlouhé prodloužení životnosti, čeká ve světě přinejmenším několik desítek bloků uzavření už do roku 2030.

Průměrná doba vyřazování dvaadvaceti reaktorů, které dosud prošly celým procesem likvidace, byla 21 let. Největší zkušenosti s ukončováním provozu jaderných elektráren a s nejkratší průměrnou dobou mají USA. Celkové rozmezí je ovšem značné od 6 let u malého reaktoru Elk River v Minnesotě po 45 let u bloku v Humboldt Bay v Kalifornii. Ten byl uzavřený už v roce 1976, ale dokončení celého procesu potvrdily úřady teprve na konci roku 2021. Lokalita však stále podléhá dozoru, protože je zde skladováno vyhořelé palivo. Mezi zatím poslední bloky s ukončenou technickou likvidací patří v USA dva 1040 MW reaktory v Zionu v Illinois, které nyní čekají na definitivní ukončení licence.

V Japonsku byla zatím jediným vyřazeným reaktorem malá demonstrační elektrárna o výkonu 12 MW. V současnosti je zde trvale odpojeno od sítě 27 reaktorů o kapacitě 17,1 GW a ani elektrárna ve Fukušimě nemá po havárii v roce 2011 stanovené žádné oficiální cílové datum vyřazení z provozu. Klíčovým krokem bude odstranění vyhořelého paliva z bloků 1 až 4, které by mělo proběhnout v roce 2026. Odstranění paliva z bloků 5 a 6 se pak plánuje do roku 2031.

Také na Ukrajině, kde se havárie stala již v roce 1986, práce na čtyřech reaktorech černobylské elektrárny zatím zdaleka neskončily. Na blocích 1 až 3 se v současné době stále pracuje a budou zařazeny do fáze odložené demontáže. Na zbývajícím bloku 4 byl v roce 2016 dokončen nový bezpečnostní obal.

Držitelem svérázného rekordu je parní reaktor Großwelzheim v Německu, který dodával proud do sítě pouze jeden rok, ale jeho vyřazení z provozu trvalo více než 20 let.

V dalších zemích se projekty vyřazování vysloužilých jaderných reaktorů z provozu potýkají se zpožděními a s nárůstem nákladů. Kromě USA, Německa a Japonska jde o Španělsko, Spojené království, Francii, Itálii, Litvu, Jižní Koreu, Kanadu a Rusko. Podle WNISR jde v těchto jedenácti zemích o 146 reaktorů v různých fázích vyřazování z provozu nebo odložené demontáže, což představuje 85 % všech uzavřených reaktorů na světě. Necelá polovina je teprve v první fázi demontáže a 52 reaktorů je v odložené fázi.

V souvislosti s energetickou krizí a válkou na Ukrajině navrhuje řada expertů proces vyřazování jaderných elektráren zpomalit. Zejména Německo čelí sílící kritice za své rozhodnutí pokračovat ve vyřazování posledních ze svých jaderných elektráren i během energetické krize. Ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol nedávno prohlásil, že svět by se měl pokusit odložit uzavírání jaderných energetických zařízení, která mohou významně omezit spotřebu zemního plynu používaného k výrobě elektřiny.