Německá jaderná mise končí. Přestože většina je proti

Spor na toto téma neutichá podle německých médií pár dní před termínem, který ve vládě prosadila SPD společně se Zelenými, ani mezi politiky. Generální tajemník nejmenší vládní strany FDP Bijan Djir-Sarai o víkendu opět prohlásil, že jde o chybné rozhodnutí a podle šéfa opoziční CDU Friedricha Merze se v zahraničí jen těžko najde někdo, kdo chápe, že Německo v době největší energetické krize za desítky let spoléhá na uhlí a plyn a zavírá tři bezpečné bezemisní elektrárny. Také předseda frakce CSU v německém Bundestagu Alexander Dobrindt ještě jednou vyzval vládu, aby své rozhodnutí přehodnotila.

Éra využívání jaderné energetiky byla v Německu zahájena v únoru roku 1962 spuštěním první jaderné elektrárny v Kahlu jihovýchodně od Frankfurtu. Výzkum a vývoj jaderné energie pro mírové účely ale začal již v 50. letech minulého století, kdy byly v Německu postaveny první výzkumné reaktory. Velký rozvoj budování jaderných elektráren nastal zejména v desetiletí po takzvaném ropném šoku v roce 1974. Poslední z nich byla uvedena do komerčního provozu v roce 1989. Instalovaný výkon rostl až do poloviny 80. let, kdy v roce 1986 poprvé překročil hranici 20 000 MW a v roce 1989 dosáhl rekordních 22 900 MW. Kolem 22 tisíc megawattů se pak výkon německých jaderných elektráren pohyboval až do roku 2011. V té době představovalo 17 jaderných reaktorů, které všechny vyrobila a postavila společnost Siemens, 15 % celkového instalovaného výkonu všech německých elektráren a více než jednu čtvrtinu výroby elektřiny - v roce 2010 to bylo 133 TWh.

Po éře nadšení z jaderné energie v padesátých a šedesátých letech se v Německu začaly objevovat protesty proti jejímu praktickému využívání už záhy po spuštění prvních elektráren a zesílily na počátku 70. let. V roce 1975 obsadilo 28 tisíc demonstrantů staveniště jaderné elektrárny ve Wyhlu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko na jihozápadě Německa a stavbu se jim podařilo zastavit. Po havárii v americké jaderné elektrárně Three Mile Island v Harrisburgu v Pensylvánii v roce 1979 vyšlo v Hannoveru a Bonnu do ulic kolem 200 tisíc lidí, kteří demonstrovali proti využívání jaderné energie. Následovaly další protesty všude tam, kde byly uvažované lokality pro zpracování a skladování radioaktivního odpadu. Protijaderné hnutí se stalo jedním z klíčových hnacích faktorů pro založení Strany zelených v roce 1980.

Protijaderné nálady výrazně posílila havárie v Černobylu a němečtí politici začali zdůrazňovat, že jaderná energie je pouze přechodná technologie, nikoliv budoucnost. Po roce 1989 se nové jaderné elektrárny přestaly stavět, ale veřejné protesty pokračovaly i v 90. letech, většinou proti přepravě vyhořelého jaderného paliva do zařízení na zpracování odpadu a potenciálních úložišť odpadů, například do Gorleben nebo Schacht Konrad.

V roce 2000 německá vláda uzavřela s energetickými společnostmi dohodu o postupném ukončení komerčního využívání jaderné energie pro výrobu elektřiny. Každé jaderné elektrárně byl přidělen zbytkový objem elektřiny tak, aby celkový výkon odpovídal průměrné životnosti 32 let.

Po havárii v jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku v březnu 2011 ale německá spolková vláda rozhodla o ukončení využívání jaderné energie pro komerční výrobu elektřiny už do roku 2022. Z celkem 17 jaderných bloků bylo osm nejstarších odstaveno ihned po nehodě a v provozu jich zůstalo devět s celkovým výkonem 12 tisíc MW. Dalších šest bloků bylo odpojeno do roku 2021 a zbývající tři s výkonem těsně přes 4 tisíce MW, což zhruba odpovídá výkonu obou českých jaderných elektráren, měly být uzavřeny do konce loňského roku. Loni na podzim však německý kancléř Olaf Scholz nařídil, aby tyto tři zbývající elektrárny zůstaly kvůli energické krizi v provozu do poloviny letošního dubna.

Zdroj: Porta Educa