Lodní doprava v roce 2050? Kdo ví, jestli se dožije roku 2030!

Evropská unie vyčísluje náklady na přechod k bezemisní dopravě na 7,6 bilionu eur, přičemž pro lodní dopravu to znamená obrovské investice do nové techniky, infrastruktury a provozních systémů. To možná může být realistické pro západní země, ale v České republice je to sci-fi. Nemáme adekvátní podporu státu, který sice lodní dopravu na papíře podporuje, ale v reálu se nic neděje. Ministerstvo dopravy se sice tváří, že rozvoj vodní dopravy je součástí strategických plánů, ale realita je jiná. Když se podíváme na úroveň našich přístavů, stavby plavebních komor a zanedbané toky, je jasné, že skutečná podpora neexistuje.

Přitom lodní doprava je jedním z nejšetrnějších způsobů přepravy zboží, a pokud bychom měli odpovídající podmínky, mohla by být klíčovou součástí logistického řetězce. Bohužel, v současné situaci jsme jen pozorovateli vlastního úpadku. Zatímco v Německu, Nizozemsku či Belgii je takřka perfektní infrastruktura, která se dále neustále modernizuje, tedy se staví i nové lodě, u nás přežíváme jen díky obrovskému úsilí jednotlivých provozovatelů, kteří však už pomalu ztrácí sílu dál bojovat.

V současnosti jsme svědky velkých změn v globální logistice - pandemie, geopolitické krize a změny v dodavatelských řetězcích způsobily, že lodní doprava je méně spolehlivá než dříve. Ale zatímco západní státy investují do zlepšení infrastruktury a digitalizace procesů, u nás se o tom jen mluví. Lodní přepravci potřebují funkční vodní cesty, moderní přístavy a reálnou státní podporu. Pokud se situace nezmění, nebude otázkou, zda se česká nákladní plavba dožije roku 2050, ale spíš, jestli vůbec přežije příštích deset let.

Lukáš Hradský, autor je majitelem Evropské vodní dopravy