Muzeum Planá - historie dobývání uranových a stříbrných rud

Štola Ondřej Šlik, ve které se muzeum nachází, byla vyražena koncem 16. stol. v době největšího rozkvětu dolování stříbrných rud v Plané a jejím okolí . O rozkvětu a důležitosti města svědčí i to, že tehdejší majitelé panství a dolů Šlikové měli v Plané svoji mincovnu . Zde razili stříbrné mince.

Štola byla vyražena ručně z jižní strany táhlého návrší, na kterém stojí historické jádro města. Měla ověřit možný výskyt stříbrných rud, které byly v té době s úspěchem dobývány na svazích Bohušova vrchu. Celková délka důlních prací je necelých 200 m a na mnohých místech je dosud dobře patrná přesná ruční práce tehdejších horníků.

Dnes je celý labyrint chodeb zpřístupněn veřejnosti a je v něm instalována expozice rudného hornictví, které je v současné době v Čechách prakticky zlikvidováno. Množství exponátů, tématicky utříděných, působí v podzemních prostorách velmi autenticky.

Prohlídka trvá cca 1 hod. a průvodci doporučují teplejší oblečení, v muzeu je totiž teplota kolem 10 C .

Hornické muzeum je velmi vhodný cíl školních a jiných výletů, přičemž svojí polohou umožňuje návštěvu spojit s dalšími zajímavostmi v okolí, například návštěvou Mariánských Lázní (muzeum), zámku Kynžvart (stanice pro hand. živočichy), Tachova (muzeum), kláštera v Kladrubech nebo v Teplé a dalších. Výhodou je také velmi dobré vlakové a autobusové spojení do Plané.

Historie dobývání uranových rud spadá převážně do období druhé poloviny 20. století, když v revíru cech sv. Víta se pracovalo již dříve. Průzkumné práce probíhaly převážně v šedesátých a sedmdesátých letech na lokalitách: Dolní Žandov, Brtná, Stará Voda, Kladská, sv. Anna a Hlinné. Práce však přinesly negativní nebo nerentabilní výsledky, bohaté uranové zrudnění bylo ověřeno na lokalitách Dyleň, Vítkov a Zadní Chodov. Tato ložiska byla předána těžebnímu podniku Uranové Doly Západní Čechy.

Ložisko Zadní Chodov

Oblast Zadního Chodova je starý hornický úsek, bohatý na nálezy užitkových nerostů,jež jsou zastoupeny rudami s obsahem U, Pb, Bi, Co, Cu. V úseku mezi Zadním Chodovem a Horní Vsí byly průzkumné práce (hlavně na Urudy) uskutečňovány německými geology počátkem 20.sto!etí (bylo vyhloubeno kolem 24 šurfů).

Základní prohledávací průzkum v širším okolí ložiska probíhal již od počátku roku 1946. V srpnu 1952 bylo objeveno samotné ložisko Zadní Chodov při autogama průzkumu. Ihned bylo zahájeno hloubení jámy 1a (=19a) a po jejím zavalení se přešlo na hloubení jam č.1,2 a č. 3. V této době byly práce prováděny pod vedením sovětských geologů.

S ohledem na značnou variabilitu mocnosti zrudnění (cca od 0,4 do 15m.) bylo problematické zavádění mechanizace při provádění dobývacích prací. Pro odtěžování rubaniny bylo používáno: kolečko, šimeček (vrátek s ručně vedenou lopatkou), škrabákový vrátek, hřablový dopravník a v malé míře bezkolejové nakladače se zásobníkem.

Rozpojování horniny bylo prováděno ručně (krumpáč, sbíjecí kladivo) nebo střelnou prací, kde se pro navrtání čelby užívala vrtací kladiva VK22.

Na ložisku Zadní Chodov bylo vylomeno 31995611 metrů krychlových horniny, z toho dobývky 1618421 metrů krychlových (š.č. 1=246618, š.č.2=256788, š.č.3=1086015), 1990229 tun rudniny s průměrným obsahem 0,204% a 4066 tun kovu.

Odvrtáno 181 760 metrů průzkumných vrtů. Horizontálních prací vyraženo celkem: 172 470m. Vertikálních prací vyraženo celkem: 75756m. Dosažené hloubky jam:

Poslední rozfárané 28.patro je na úrovni 1208,2m. pod povrchem. Důl zaměstnával cca 200-430 lidí.

Šachta č.1 ukončila těžbu k 01.01.1963. Šachtač.2 ukončila těžbu k 01.01.1989. Šachtač.3 ukončila těžbu k 18.12.1992, Důl se začal zatápět 22.3. 1993.

Poslední zbytek těžní věže v oblasti na š. č.3 byl stržen dne 24.11.1993. Po stržení těžních věží byly všechny jámy zasypány.

Ložisko Vítkov II

V bezprostředním okolí ložiska Vítkov II se v minulosti nedolovalo. Historické dolování až z předhusitské doby probíhalo poblíž a to v Pořejově, Světcích, Tachově, Malém Rapotínu, Pernolci, Trnové, Pavlovicích a Bezděkově.

Zjištění ložiska Vítkov II předcházel rozsáhlý průzkum horského masivu jenž začal v roce 1953-54, kdy byly objeveny rudní výskyty na ložiskách Březí(1953) a Ostrov u Tachova (1953-54), Oldřichov (1954), Pernolec a u obce Vítkov (Vítkov l).

Teprve v květnu 1960 byl potvrzen průmyslový výskyt uranového zrudnění ložiska Vítkov II. Dobývání bylo zahájeno na šurfovém patře a v místě výchozu bylo dobýváno též povrchovým lomem. Dobývání bylo převážně v žulách. Konečná hloubka jámy byla 950,9m a bylo z ní rozfáráno 16 pater. Důl používal jako druhou útěkovou cestu tzv.jámový komín (JK) Klíčov č. 10, který dosáhl hloubky 738,5m. Nejspodnější (XXI.) průzkumné patro bylo rozfáráno na úrovni 922,2m.

Na ražbách bylo potřeba k rozpojení jednoho metru krychlového horniny téměř 4 kg výbušnin. Dobývací práce byly prováděny převážně buď tzv. otevřenou komorou nebo výstupkovou metodou. Celkem bylo dobývacími pracemi vylomeno 1 860 154 metrů krychlových horniny,3 205 100 tun rudniny s průměrným obsahem 0,124% a 3 973 tun kovu. K odtěžování rudniny bylo používáno škrabáků, nakladačů NN12V, Cavo310, nebo T2GH. Vlivem dobývání došlo k několika propadům na povrchu. V letech 1964, 1966, 1971 došlo k propadu do komor při dobývání zóny 03 až po úroveň 6 patra (celk. objem 90 000 metrů krychlových). V prosinci 1971 propadl styk zón 020/22 a 030 objem 11 000 metrů krychlových a v roce 1982 na zóně 030 objem 5 000 metrů krychlových. Všechny tyto propady byly následně zasypány, jejich okolí oploceno a je sledován jejich možný pokles.

Na dole bylo odvrtáno celkem 631 637,0 m vrtů.

Poslední symbolický vůz na dole Vítkov II byl vytěžen 19.12 1990 a počátkem ledna 1991 se důl začal likvidovat a zatápět.

Jáma Klíčov č. 10 je zasypána až na povrch, hlavní jáma VII uzavřena v úseku mezi 1.p. a povrchem "zátkou" a na povrchu je položena betonová deska.

Uranové ložisko Dyleň

Uranové ložisko Dyleň bylo objeveno automobilovým gamaprofilováním v roce 1964, Na hlavní rudní čočce byl založen povrchový lom a nedaleko něj šachta č. 73, která byla později nazvána jáma D 1.V hloubce 69,6m. pod povrchem bylo vyraženo průzkumové 1 .patro. Tyto práce provedl geologický průzkum uranového průmyslu Příbram.

1.5.1966 bylo ložisko předáno těžebnímu podniku UDZČ. Důl byl otevřen jámou D1 o hloubce 1003,7m. a jámou DII. hlubokou 1258,4m. Rozfáráno bylo 18 pater, z nichž nejspodnější 22. patro bylo v hloubce1226,0m. Nejrozfáranější bylo páté patro v hloubce 264m. Ložisko je zde prozkoumáno do délky 1450m. a šířky 1260m.

Dobývání bylo prováděno především výstupkovou metodou se základkou a tzv. otevřenou komorou. Celkem bylo při dobývacích pracích vylomeno 421 592 metrů krychlových horniny. Bylo vytěženo 786 706 tun rudniny, která při obsahu 0,140% poskytla 1 121,0 tun kovu.

Na dole bylo odvrtáno celkem 130 280,7m. vrtů, vyraženo 28 242,1m. horizontálních děl a 13 774,5 m jam a komínů.

V době provozu důl zaměstnával cca 100-150 lidí. Dobývání bylo ukončeno k 31.8.1991.

ZDROJ: Hornické muzeum Planá