ČEZ ovládl slunce

Ralsko, Nová Ves u Mělníka, Ševětín, Mimoň a Vranovská Ves. To je pětice největších solárních elektráren v zemi. Čtyři z nich loni koupila energetická společnost ČEZ, a dostala se tak na špici mezi investory do tuzemské fotovoltaiky.

Nebývalá série akvizic, jež vzbudila ostrou diskusi o mravnosti zapojení polostátní firmy do subvencovaného byznysu, začíná získávat jasnější obrysy až nyní. Firma totiž až teď oficiálně přiznala, že za nákup solárních elektráren jen v loňském roce vyplatila zhruba deset miliard korun.

Informace, které týdeník Ekonom získal z důvěryhodného zdroje uvnitř společnosti, nakonec potvrdil i mluvčí dceřiné firmy ČEZ Obnovitelné zdroje Martin Schreier.

>>V roce 2010 investovala celá skupina ČEZ v oblasti obnovitelných zdrojů přibližně 10,4 miliardy korun. Dominantní část, asi deset miliard, byla použita na akvizice projektů fotovoltaických elektráren,<< uvedl Schreier.

Investice do fotovoltaiky vynese firmě i díky štědré podpoře státu za 20 let kolem 23 miliard korun.

Budoucí zisky jsou ale jediná pozitiva celé loňské akce. ČEZ za své peníze získal dokončené solární elektrárny o výkonu pouhých 106 megawattů - tedy asi dvacetiny výkonu temelínské jaderky.

Cena za váhání

Nynější solární jednička až do začátku loňského roku solární boom prakticky ignorovala. V té době neslo oranžovou značku ČEZ jen pár menších solárních elektráren o celkovém výkonu 20 megawattů.

V prosinci už to ale bylo třináct fotovoltaických parků velikých jako 430 fotbalových hřišť. Jejich výkon se vyšplhal na 126 megawattů.

Raketový nástup ovšem nebyl z pohledu peněz zrovna nejvýhodnější. Za jeden nakoupený megawatt instalovaného výkonu ČEZ zaplatil v průměru 94 milionů korun. Cena výstavby megawattové solární elektrárny přitom loni klesla až k hranici 70 milionů. ČEZ tedy přeplatil každý megawatt o dvacet milionů.

Cena za hotové projekty je tak o dvě miliardy vyšší, než kdyby elektrárny firma připravovala ve vlastní režii. Daň za to, že nastoupila do rozjetého byznysu pozdě a neměla čas projekty sama připravit, je tedy poměrně vysoká.

>>Hotové projekty byly opravdu dražší. Tam se cena pohybovala i nad 90 milionů korun za megawatt,<< potvrzuje jeden ze solárních investorů, který si v této souvislosti nepřál uvést své jméno.

Nyní se podle jeho slov cena dokončených projektů radikálně snížila, a to až na zhruba 65 milionů korun za megawatthodinu. Někteří investoři totiž neunesli loňské zavedení srážkové daně a následné změny podmínek financování bank, a nyní se snaží své elektrárny prodat.

Skupina ČEZ už prý však nakupovat nebude. Společnost sice dostala v listopadu úvěr ve výši 200 milionů eur (necelých pět miliard korun) od Evropské banky pro obnovu a rozvoj, podle mluvčího skupiny Ladislava Kříže ho však použila na doplacení nakoupených projektů v loňském roce a na nové transakce se nechystá.

I kdyby ale chtěla nakupovat, zřejmě by narazila na poměrně ostrou konkurenci. Tuzemské fotovoltaické elektrárny ve finančních problémech se totiž dostaly do hledáčku amerických spekulantů, kteří se chtějí připojit k žalobám u mezinárodních soudů kvůli loňskému zavedení srážkové daně.

Slunce bez výkonu

I když je ČEZ v současné době největším solárním investorem v zemi, na zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů skupiny nebude mít desetimiliardová investice prakticky žádný vliv.

Solární elektrárny totiž vyrábějí elektřinu jen v době, kdy svítí slunce, což je v našich podmínkách maximálně 2200 hodin ročně. Jejich účinnost tak nepřevyšuje dvanáct procent.

Loni nakoupené solární elektrárny tedy vyrobí hrubým odhadem 111 gigawatthodin elektřiny za rok.

Pro srovnání - větrná elektrárna by při stejném instalovaném výkonu za rok vyrobila dvojnásobek elektřiny, uhelná sedminásobek a jaderná skoro osmkrát více.

Podle původních plánů měl ČEZ do roku 2020 investovat do obnovitelných zdrojů dvacet miliard korun. Loni tedy odčerpal polovinu této sumy na nákupy nejméně účinných elektráren, které oproti jiným zdrojům vyrobí jen zlomek elektřiny.

>>Kdybychom ty investice nerealizovali my, připravené projekty stejně koupí někdo jiný,<< vysvětluje loňské zapojení firmy do fotovoltaiky šéf energetické společnosti ČEZ Martin Roman.

Slunce, voda, vítr

Kromě nákupu solárních elektráren loni ČEZ investoval do obnovitelných zdrojů dalších 400 milionů.

Hlavní nesolární investicí byl projekt zvyšování účinnosti vodních elektráren. Rozsáhlou modernizací prošly elektrárny Vrané, Kamýk, Malešice nebo Mohelno.

Loni firma také zahájila modernizaci vodní elektrárny Slapy. Účinnost tamní turbíny by se měla zvýšit o pět procent. Další desítky milionů padly na úpravy elektrárny Hodonín, která spaluje biomasu, a na výstavbu první bioplynové stanice firmy v Číčově.

I přes rozsáhlé investice si však ČEZ s obnovitelnými zdroji příliš nerozumí. Za celostátním průměrem jejich podílu na výrobě >>čisté<< elektřiny, který se vyšplhal na úroveň osmi procent, zaostává ČEZ o několik délek. Loni firma z obnovitelných zdrojů vyrobila 3,2 procenta z celkové produkce skupiny.

Pro srovnání: Skupina RWE vyrábí z obnovitelných zdrojů pět procent energie, E.ON dokonce jedenáct.

Drtivou většinu ekologické elektřiny přitom ČEZu obstarávají vodní elektrárny. Společnost vlastní celou vltavskou kaskádu a další větší či menší elektrárny prakticky na všech vhodných tocích. Celkem jich je 35 a loni vyrobily téměř 1700 gigawatthodin elektřiny.

Na druhém místě pomyslného žebříčku obnovitelných zdrojů pod hlavičkou ČEZ je spoluspalování biomasy (336 GWh), následuje třináctka slunečních elektráren (16 GWh) a na chvostu se s devíti gigawatthodinami loni vyrobené elektřiny drží čtveřice větrných elektráren.

A jak chce ČEZ do obnovitelných zdrojů investovat v následujících letech? >>Cíle skupiny přímo souvisejí s cílem České republiky vyrábět v roce 2020 13,5 procenta elektřiny z obnovitelných zdrojů,<< tvrdí Schreier.

Podle jeho slov se firma zaměří především na investice do vodních elektráren. U těch velkých chce zvýšit účinnost o pět, u malých o deset procent.

Investice se bude počítat ve stovkách milionů korun. Omlazovací kúrou projdou vedle Slap i elektrárny Orlík a Lipno. Hotovo by mělo být v roce 2022 a produkce elektřiny vodních děl se má zvýšit o 60 gigawatthodin.

To ovšem na splnění evropského cíle stačit nebude. >>V závislosti na očekávaném zjednodušení povolovacího procesu a podpory jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů by mohlo dojít také k rozšíření portfolia větrných elektráren nebo ke zvýšení produkce v oblasti spoluspalování biomasy. Investice do těchto zdrojů ale zatím nemůžeme konkretizovat,<< vysvětluje Schreier.

AUTOR: Robert Zelenka