Amerika a jádro. Konec jedné lásky

U budovy, kde vedle jaderné elektrárny Three Mile Island v Pensylvánii sídlí tamní vedení energetické provozní společnosti Exelon, je park se vzrostlými sakurami. V osmdesátých letech je do Pensylvánie dovezli japonští jaderní inženýři, kteří se sem přijeli poučit z příčin a následků havárie, která elektrárnu Three Mile Island postihla na konci března 1979.

Ironické sakury

Pamětní tabulka, která upozorňuje, že sakury zde byly vysázeny jako symbol " trvalého přátelství" mezi americkými a japonskými odborníky, v sobě ovšem v současnosti skrývá nechtěnou ironii. Právě havárie Three Mile Island takřka na čtvrt století ukončila rozvoj amerického jaderného energetického sektoru. Všech 104 reaktorů, které dnes v USA pracují, bylo postaveno nebo odsouhlaseno k výstavbě ještě před rokem 1979.

Až před deseti lety se v USA začalo znovu vážně uvažovat o rehabilitaci jádra. Jenže avizovaná jaderná renesance ani nestihla vykázat první konkrétní výsledky, když letošní březnové události ve Fukušimě plány na výstavbu nových jaderných elektráren v USA zřejmě na nějaký čas zase pohřbily.

"Havárie v Japonsku jen zdůraznila, že výstavba jaderných elektráren v současnosti ekonomicky nedává smysl. Jedinou cestou je, že půjde o politické rozhodnutí, kdy část nákladů na výrobu jaderné energie nesou daňoví poplatníci. Obhájit něco takového po Fukušimě však bude mnohem těžší, vlastně nemožné," říká Peter Bradford, který byl v letech 1977 až 1982 komisařem amerického Jaderného regulačního úřadu (NRC), pověřeného dohledem nad civilními jadernými provozy v USA.

Celé je to špatně

Na konferenci o budoucnosti jaderné energie, kterou před uplynulým víkendem v Praze pořádal americký Aspen Institute, patřil Bradford, který je v současnosti profesorem práv na univerzitě ve Vermontu, k těm nejskeptičtějším hlasům. To ale neznamená, že jeho názor by byl jen nějakou akademickou protijadernou skepsí.

Přednedávnem to byl totiž i John Rowe, výkonný ředitel firmy Exelon, která je s celkem 17 reaktory největším provozovatelem jaderných elektráren v USA, kdo prohlásil, že na volném nedotovaném trhu nejsou nové jaderné elektrárny konkurenceschopné.

"Při současných cenách zemního plynu prohrávají jaderné elektrárny na trhu cenově v poměru 1:2. Nebavíme se o nějakých dvaceti procentech rozdílu, je to prostě celé špatně," vysvětloval Rowe, proč Exelon letos vycouval z výstavby nových bloků jaderné elektrárny Calvert Cliffs v Marylandu. A to přesto, že o licenci na výstavbu tohoto a dalších reaktorů firma Exelon požádala NRC před pouhými čtyřmi lety, v roce 2007.

Co se mezitím tak zásadně změnilo, že z celkem 31 žádostí na výstavbu nových reaktorů, které měl NRC v roce 2008 na stole, se realizují pouze dva projekty, v Georgii a Jižní Karolíně?

Ostrý start, pak pochyby

Pro odpověď se nejdříve vraťme k historii amerického jaderného průmyslu. První jaderná elektrárna byla v USA postavena v roce 1957, plnou silou se tento obor rozběhl v první polovině šedesátých let, kdy bylo během jedné pětiletky rozestavěno padesát reaktorů a odhadovalo se, že na konci první dekády 21. století, tedy přibližně nyní, bude nukleární energie pokrývat polovinu americké spotřeby.

Už tehdy se ovšem postupně ukázalo, že jaderná energie není zdaleka tak levná, jak si mnozí slibovali. Výstavba reaktorů se standardně mnohonásobně prodražovala a zpožďovala o několik let. A havárie na Three Mile Island všechny tyto problémy jen znásobila.

Na Three Mile Island nikdo nezahynul, ani nejsou doloženy případy zdravotních následků. Veřejné mínění se ovšem postavilo proti jádru, podpora pro nukleární energii ze dne na den spadla z 67 na 46 procent. Případná výstavba nových elektráren by musela najednou překonat mnohem přísnější schvalovací procesy a především by byla kvůli novým bezpečnostním opatřením mnohem dražší.

Jádro na kapačkách

A tak se stavět přestalo. Více než dvacetiletý útlum přitom nemusí být na první pohled tak nápadný. Jaderná energie v USA dnes pokrývá pětinu spotřebované elektřiny energie, stejně jako v osmdesátých letech, přitom úhrnná spotřeba energie v USA se mezitím zdvojnásobila.

Jaderné energii se podařilo uchovat svůj podíl díky průběžnému zvyšování efektivity provozů z padesáti až na devadesát procent. A také díky tomu, že regulační úřad NRC zatím vyhověl všem žádostem o prodloužení licence jaderných elektráren. Standardně jsou licence udělovány na 40 let, více než polovina jaderných provozů v současnosti už pracuje v prodlouženém režimu na 60 let.

Jenže i tento limit jednou vyprší, a ani efektivitu elektráren už nelze zvyšovat. Na začátku nového tisíciletí se při tom objevily dva důležité impulzy, proč se jaderná energie znovu dostala do hledáčku politiků. A to zaprvé 11. září 2001, které oživilo ideu energetické nezávislosti USA, a dále potřeba "čisté" energie v boji s globálním oteplováním. Energetická strategie George Bushe z roku 2001 akcentovala "expanzi jaderné energie v USA". Na podporu investorů Bushův Bílý dům nabídl státní záruky za úvěry a pobídky v podobě daňových úlev. Prezident Obama pak na tuto politiku navázal a objem státních záruk úvěrů ještě zdvojnásobil na 36 miliard dolarů. Jenže v praxi to využil jediný investor - výše zmíněný projekt v Georgii.

Historie se opakuje

Historie se totiž najednou tak trochu opakuje. Fukušima znovu rozbila po havárii na Three Mile Island těžce budovaný společenský konsenzus, že jádro je naprosto bezpečné, a proto je nejlepší alternativou k fosilním zdrojům. A tak zatímco Obamova administrativa tlačí na rozvoj jaderné energie, cena zemního plynu v USA za poslední dva roky dále výrazně klesla. Navíc je zřejmé, že uhlíková daň nebo jiná forma navýšení ceny elektřiny z fosilních paliv se v USA konat nebude.

"Takže elektřina z plynu dnes v USA stojí okolo 4 centů za kilowatthodinu, u jaderné energie je to 12 centů," popisuje Peter Bradford rozevřené ekonomické nůžky, kvůli kterým provozovatelé jaderných elektráren od svých záměrů na výstavbu nových provozů v průběhu posledních tří let zase upustili.

Fukušima v tomto smyslu už jen dokonává započatý odliv zájmu o jádro. Nové bezpečnostní požadavky (jak potvrzuje komisař NRC William Ostendorff v rozhovoru pro HN, viz níže) by nové jaderné elektrárny zřejmě ještě jen prodražily.

Vlivný americký analytik a spisovatel Daniel Yergin to ve své poslední knize o světové energetice (The Quest) shrnuje: "Jaderná renesance není pojmem, který bychom v nejbližších letech znovu slýchali."

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz