Modro-zelená infrastruktura: Klíč k lepší kvalitě vody a udržitelnému hospodaření s dešťovou vodou

V listopadu se konalo 10. pokračování mezinárodní konference Počítáme s vodou. Podtitulek konference tentokrát zněl Modro-zelená infrastruktura a kvalita vody. Za 10 let je vidět velký posun ve vnímání problematiky dešťové vody, která se z odborných témat stala běžnou součástí projektů a je vnímána i veřejností.

V úvodním slovu Jana Komrsková, náměstkyně primátora hl. m. Prahy pro životní prostředí (Obr. 2), řekla, že v Praze se s vodou počítá, je nutné mít před ní respekt i ji využívat jako zdroj. Dešťová voda je v Praze důležitým zdrojem pro zálivky stromů v centru města (při rekonstrukci Václavského náměstí se za tímto účelem buduje nádrž o velikosti 300 m3). Velký význam pro snížení dopadů povodní mají revitalizace drobných pražských vodních toků, jejichž nově vytvořené meandry zmírňují vylití ze břehů.

V dalším úvodním slovu Jaroslav Holler, ředitel Odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj ČR (Obr. 2), uvedl, že nejen MMR, ale i další ministerstva také s vodou počítají, a to v desítkách národních strategií, koncepcí a plánů, a zdůraznil, že důležité je uplatňování těchto dokumentů v praxi. Pro praxi je velmi přínosné, že do nového stavebního zákona se podařilo vetknout definici zelené infrastruktury, jejíž součástí je hospodaření s dešťovými vodami (HDV). Rovněž v územním plánování bude dán prostor vodě a hospodaření s ní.

Aktuality v hospodaření s dešťovou vodou v ČR

David Stránský, vedoucí Katedry vodního hospodářství obcí Fakulty stavební ČVUT v Praze a předseda Asociace pro vodu ČR (CzWA), jako každoročně informoval o Aktualitách v hospodaření s dešťovou vodou v ČR (Obr. 3). Pro oblast vody jsou aktuálně důležité dva nové legislativní předpisy. Prvním z nich je právě schválená revize evropské směrnice o čištění městských odpadních vod (UWWTD), která se kromě nových limitů pro čištění odpadních vod zabývá také dešťovými vodami, a je prvním předpisem výrazněji regulujícím funkci odlehčovacích komor. Nástrojem této regulace jsou Integrované plány, které budou muset být vypracovány pro aglomerace nad 10 000 EO a zahrnují celý řetězec činností: monitoring - modelování - identifikace plnění cílů - návrh opatření. Preferovaným opatřením je modro-zelená infrastruktura (MZI). Druhým novým významným legislativním předpisem je stavební zákon a jeho prováděcí vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. V této vyhlášce je kladen důraz na propojení srážkového odtoku s vegetací a na plnění požadavků na hospodaření se srážkovými vodami a zachycení znečištění srážkových vod v souladu s ČSN 75 9010 Hospodaření se srážkovými vodami. Tato norma je aktuálně ve zpracování a kombinuje stávající TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami a ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod. Dále D. Stránský zmínil i posun v oblasti zpevněných propustných povrchů, pro něž byla vytvořena Metodická příručka MŽP. Ocenil také stále patrnější tlak měst a obcí na důslednou aplikaci MZI i to, že vznikají nové stavby a úpravy, z nichž lze mít radost.

Obr.3. David Stránský informuje o aktualitách v hospodaření s dešťovou vodou

Dva aspekty ochrany kvality vod pomocí hospodaření se srážkovými vodami

Toto témadetailněji rozebrala Ivana Kabelková, docentka Katedry vodního hospodářství obcí, Fakulty stavební ČVUT v Praze (Obr. 4).

Obr.4. Ivana Kabelková mluví o aspektech ochrany kvality vod pomocí hospodaření se srážkovými vodami

Nejprve ukázala na příkladu pilotního povodí, jak značně znečištěný může být srážkový odtok v urbanizovaných povodích. Ve srážkovém odtoku z ulic byly naměřeny vyšší koncentrace těžkých kovů, PAU, CHSK a nerozpuštěných látek než na odtoku z ČOV. Prvním aspektem ochrany kvality vod pomocí HDV je tedy předčištění srážkového odtoku pomocí vhodně zvolených objektů HDV, a tím snížení jeho znečištění před odtokem do podzemních nebo povrchových vod. Znečištění odtoku není v praxi možné monitorovat, ale typické znečištění z různých typů povrchů, a tudíž kvalita odtoku, je orientačně známa. A jsou i známy způsoby, jak jednotlivé druhy znečištění odstraňovat. Nejúčinnějším způsobem předčištění je průsak půdním filtrem s vegetací, kdy díky filtraci, adsorpci a biologickým procesům jsou odstraňovány prakticky všechny znečišťující látky. Pro různé plochy s typickým potenciálním znečištěním jsou vhodné různé objekty HDV podle schopnosti předčištění srážkového odtoku, případně je objekty HDV ještě doporučeno či nutno doplnit dalšími způsoby čištění, nejčastěji odstraňováním hrubých a jemných nerozpuštěných látek filtrací nebo sedimentací, případně odstraňováním těžkých kovů a organických látek adsorbenty nebo odstraňováním nerozpuštěných látek a lehkých kapalin v OLK.

Kabelková upozornila také na problematiku solí ze zimní údržby komunikací, kdy chloridy jsou inertní a nelze je odstranit běžnými způsoby. Proto pro ochranu podzemních vod je v zimě v určitých lokalitách buď zakázáno solit, nebo vsak je možný jen mimo zimní období, jako např. ve Vídni, kdy nátoková mřížka do houbového kamene se otevírá až při teplotě vyšší než 8 °C. Důležité je vyjádření hydrogeologa a kontrola dlouhodobé funkčnosti objektů. Sodík z posypové soli totiž vytěsňuje ionty vápníků a hořčíku z půdy, půdní komplex se rozpadá, snižuje se účinnost odstraňování těžkých kovů a může docházet až k jejich uvolňování.

Dále hovořila o revizi Směrnice o čištění městských odpadních vod (UWWTD), která se nově zaměřuje nejen na zlepšování čištění odpadních vod, ale také na další zdroje znečištění povrchových vod, jako jsou odlehčovací komory na jednotné kanalizaci. Na bilanci zdrojů znečištění ukázala, že odlehčovací komory v pilotním povodí jsou významným zdrojem řady těžkých kovů, většiny PAU, nerozpuštěných látek, fosforu a CHSK. Proto nově UWWTD požaduje, aby přepady z odlehčovacích komor nebyly vyšší než 2 % ročního zatížení odváděných městských odpadních vod vypočteného pro bezdeštné podmínky pro ukazatele BSK, CHSK/TOC, nerozpuštěné látky, P a N. Směrnice uvádí i preferenci opatření pro splnění cíle, kdy na prvním místě jsou preventivní opatření pro snížení vtoku neznečištěných srážkových vod do kanalizace založená na HDV s co největším zapojením MZI, což je tedy druhý aspekt ochrany kvality vod pomocí HDV. Na druhém místě pak je optimalizace stávající infrastruktury, zejména retence a řízení odtoku. V pilotním povodí činily přepady z odlehčovacích komor 4-8 % bezdeštného přítoku na ČOV v závislosti na ukazateli. Pro splnění cíle by bylo nutno odpojit cca 60 % nepropustných ploch od kanalizace, což je nerealistické, a opatření HDV budou muset být kombinována s retencí.

Nástrojem pro dosažení cíle UWWTD jsou Integrované plány pro nakládání s městskými odpadními vodami, které jsou do určité míry totožné s generely odvodnění, který má u nás řada aglomerací nad 10 000 EO zpracován. Musí však nově zahrnout i látkové toky v povodí a jsou rozšířeny o část MZI.

Na závěr Kabelková zdůraznila stále větší důležitost HDV a MZI, a to nejen pro ochranu kvality vod, ale i pro ochranu před povodněmi, prevenci sucha, zlepšování mikroklimatu, zvyšování biodiverzity či zlepšování kvality prostředí a ekosystémových služeb.

Zelená osa Barcelony: nová environmentální a sociální infrastruktura

Xavier Matilla Ayala, bývalý hlavní architekt města Barcelona v letech 2019-23 (Obr. 5), představil projekt Zelená osa Barcelony: nová environmentální a sociální infrastruktura. Tento projekt je založen na komplexním koncepčním přístupu zavádění modro-zelené infrastruktury v rámci územního plánování za účelem adaptace města na změnu klimatu. Barcelona je velmi hustě zastavěná, s pouze 20 % propustného povrchu, a má velkou hustotu obyvatelstva. Roční srážkový úhrn je 600 mm (což je srovnatelné s Londýnem), avšak prší jen několik dní v roce, a to velmi silně. Se změnou klimatu tyto jevy budou stále extrémnější. Zatímco v letech 1995-2018 se přívalový déšť vyskytoval 1x za 5 let a silný déšť 3x za rok, v roce 2020 se četnost přívalových dešťů zvýšila 10 x (na 2 za 5 let) a četnost silných dešťů 1,3 x (na 4 za rok). Proto město začalo přijímat strategie, jak tyto deště řešit a chránit město před záplavami. Tyto strategie zahrnují vybudování 15 retenčních nádrží (zejména pod parky), podporu udržitelného HDV (vsakování, retence, výpar?), rozšíření počtu a velikosti zelených ploch a přípravu generelu odvodnění města a přírodního plánu Barcelony s prvky MZI. MZI je podporováno i co se týče architektury - bylo uskutečněno několik projektů transformace plochých střech pro využití jejich retence a projekty přestavby a ozelenění nádvoří ve školách. Vytvořena byla také Charta pro zeleň a biologickou rozmanitost, která obsahuje i strategii řešení veřejných parků a pozemních komunikací. Před několika lety začaly být zaváděny udržitelné způsoby HDV, které jsou požadovány u nové zástavby. Důležitá je i osvěta, jaká řešení jsou k dispozici, aby je obyvatelstvo přijímalo.

Obr.5. Xavier Matilla Ayala představuje projekt Zelená osa Barcelony

V r. 2020 byla vypracována Strategie pro zelenou infrastrukturu, jejímž cílem je rozšířit zeleň nad rámec parků a velkých ulic. Její součástí je strategie tzv. superbloků (Obr. 5). Jedná se o víceúrovňovou strategii zahrnující zeleň, řešení udržitelné mobility a městské infrastruktury, jejímž cílem je narušit kompaktní nepropustné oblasti a vytvořit zelené osy. Superbloky mění původní model mobility s auty, veřejnou dopravou, pěší dopravou a cyklistikou v témže prostoru na model, v němž je automobilová doprava snížena, a jednotlivé druhy mobility jsou propojeny. Byly stanoveny páteřní linky sítě autobusů a tím určeny prioritní komunikace pro dopravu (Obr. 6 červeně). Ostatní komunikace jsou pro dopravu méně důležité (Obr. 6 oranžově). Model mobility byl doplněn zelenými osami - lokálními ulicemi určenými především pro pěší (Obr. 6 zeleně). V tomto modelu nejsou vytlačena auta z jedné ulice do jiné, ale je podporováno, aby lidé měnili své návyky a používali je méně. V r. 2019 bylo vybráno prioritní území v centru města, kde bylo identifikováno 21 ulic, které se mohou stát zelenými osami, a 21 přilehlých náměstí o celkové ploše 3,9 ha s cílem vytvořit zde nové podmínky tak, aby každý obyvatel měl nejbližší zeleň v dosahu max. 200 m.

Obr.6. Superbloky se zelenými osami v Barceloně

Zelené osy jsou založeny na 5 základních principech, kterými jsou: 1. nová ekologická infrastruktura, která je pojímána jako 3 D prostor, tedy i v podzemí, 2. blízkost zelených prostor, rekreační možnosti, zvýšení zastínění, 3. inovace, nové materiály, 4. kulturní dědictví a 5. dostupnost. V ulicích a náměstích je používáno strukturální řešení pro propojení systémů stromů a objektů HDV. Asfalt zmizel a propustnost se zde podařilo zvýšit z 1 % na 12 %. Provoz aut byl omezen z 10 tis. denně na 1 tis. Dostupnost území byla řešena přímo s handicapovými (vozíčkáři a slepci). 1. fáze byla dokončena v létě 2023. Lidem se nový veřejný prostor líbí a užívají si ho. K pozitivním dopadům patří mimo jiné i snížení lokální teploty o 2-5 ?C. Doporučuji podívat se v prezentaci na fotografie před a po realizaci. Proměna je neskutečná. Superbloky vznikaly čtvrť po čtvrti, hodně se při tom pracovalo s místní komunitou, aby u toho byla od počátku.

Závěrem X. M. Ayala zdůraznil, že se nejedná jen o problém modro-zelené infrastruktury a adaptace na změnu klimatu, ale i vytvoření lepšího prostoru pro lidi.

Možnosti modelování modro-zelené infrastruktury ? pozitivní dopad na udržitelný městský rozvoj

Tématem příspěvku mluvčího z Německa Christiana Pohla, vedoucího sekce pro vodu firmy DHI, byly Možnosti modelování modro-zelené infrastruktury ? pozitivní dopad na udržitelný městský rozvoj. Na začátku prezentace ukázal video z Kodaně, jak je možné přeměnit problém (tedy dešťovou vodu) ve zdroj. Je pro to zapotřebí poskládat řadu opatření jako kostičky, kdy celek pak je udržitelným řešením. V DHI vyvíjejí softwarové prostředky pro modelování cest vody - 2D model povrchového odtoku propojují s 1D modelem kanalizace, což umožňuje modelovat současný stav i efekty opatření. Výsledky výpočtů jsou např. lokalizace a rozsah zaplavených oblastí a hloubky vody v nich, směr odtoku po povrchu, interakce povrchového odtoku a odtoku stokovou sítí či délka trvání záplav. Důležitá je i informace o hloubce vody a rychlosti jejího proudění po povrchu, což dokumentoval na příkladu smrtelné nehody matky s dítětem, které rychlý proud 5 cm vody přes cyklostezku vtáhl do kanalizace. Modely dávají velmi přesné předpovědi (Obr. 7).

Obr.7. Christian Pohl ukazuje srovnání výstupů modelu (vlevo) a leteckého snímku záplav (vpravo)

Pro silné deště se využívají jako opatření bezpečné cesty odtoku a retence na povrchu území (např. díky přirozené topografii, na hřištích, náměstích či parkovištích), jejichž účinnost se zlepšuje řízením odtoku. Ukázal foto řady takových opatření. Při modelování (MIKE+) se nejprve hrubě stanoví objem dešťové vody, který je zapotřebí na celém území zadržet, pak se detailněji modeluje umístění opatření a jejich účinnost. Jedním z častých opatření jsou vsakovací rýhy z plastových boxů REHAU, které jsou velmi flexibilní, co se týče tvaru a umístění. Retence a vsak vody v nich velmi přispívají ke snížení záplav, což bylo ukázáno na několika scénářích různých retenčních objemů. Dalším častým opatřením jsou zelené střechy. V Německu se hodně používá řešení firmy Optigrün umožňující regulaci výšky vody na střechách a odtoku z nich. DHI vyvinulo nástroj pro modelování vodní bilance MIKE SHE, zahrnující vsak, výpar, retenci a odtok do kanalizace. Spolu s nástrojem Future City Flow and MIKE Operations Forecast je možno na základě předpovědi srážek modelovat naplnění kapacit jednotlivých zelených střech a řídit plnění retenčních objemů v celém systému vč. odtoku do vsaku či kanalizace.

Úlohou hydrogeologa při navrhování modro-zelené infrastruktury se zabýval Pavel Špaček, ředitel Divize geologie a sanace, CHEMCOMEX, a.s. Hydrogeolog vstupuje do plánování modro-zelené infrastruktury, pokud jsou její součástí i vsakovací objekty, a vyjadřuje se k proveditelnosti a přípustnosti vsakování z hlediska geologických poměrů. Geologický průzkum se zaměřuje na 2 hlavní ukazatele: prvním je koeficient vsaku charakterizující propustnost nesaturované zóny, a tudíž proveditelnost vsakování, druhým ukazatelem je úroveň hladiny podzemní vody, která je důležitá pro přípustnost vsakování z hlediska ochrany zdrojů vody. V rámci podrobného geologického průzkumu se provádějí geologické vrty a vsakovací zkoušky, a to zejména pro velké stavby. Pro plánování a malé stavby se z historických podkladů sestavují vsakovací mapy, určující na základě průniku informací o koeficientu vsaku, hladině podzemní vody a ochraně jímacích zdrojů ve směru proudění vody, které plochy jsou vhodné, podmínečně vhodné či nevhodné pro vsakování.

Dále se P. Špaček zastavil u úrovně základové spáry vsakovacího zařízení alespoň 1,0 m nad maximální hladinou podzemní vody požadované v ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod. Uvedl, že to je údaj, který souvisí s čisticí schopností zeminy nad hladinou podzemní vody, kdy např. písky mají malou čisticí schopnost oproti zemině s jílovými minerály. Ve výjimečných případech lze proto na základě geologického průzkumu tuto vzdálenost snížit. V připravované ČSN Hospodaření se srážkovými vodami bude možno tuto vzdálenost za určitých podmínek snížit v závislosti na druhu zeminy.

P. Špaček ukázal také moderní geologické metody - automatický na dálku ovládaný stroj ,,vsakoň", který umožňuje provádět několik kruhových vsakovacích zkoušek denně a je vhodný pro urychlení průzkumu na větších plochách (Obr. 8).

Obr.8. Pavel Špaček prezentuje ,,vsakoně"

Na závěr shrnul, že úlohou (hydro)geologa při navrhování modro-zelené infrastruktury je stanovit úroveň hladiny podzemní vody, stanovit propustnost horninového prostředí (koeficient vsaku), posoudit rizika ohrožení kolektoru podzemní vody a posoudit další rizika spojená se vsakováním (stabilita svahů, základové konstrukce staveb, podzemní prostory).

Jak švédská města využívají modro-zelená řešení pro adaptaci na změnu klimatu

Helen Johansson, majitelka a zakladatelka Green Blue Guide, Švédsko, nás seznámila s tím, Jak švédská města využívají modro-zelená řešení pro adaptaci na změnu klimatu. Začala městem Malmö, které je velmi hustě zastavěné, a proto zde nelze přidat více parků ke vsakování dešťové vody, takže řešením jsou zelené střechy. Bohužel však byly vybudovány jen extenzivní střechy s malou mocností substrátu 3-5 cm, které mají nízkou retenční schopnost. Pozitivní příklady lze nalézt ve Stockholmu, např. zelenou střechu budovy Sergel s retencí a akumulačními nádržemi na dešťovou vodu ve sklepě. Dešťová voda slouží pro zálivku a splachování, takže na WC teče hnědá voda. To nejprve lidem vadilo, avšak po exkurzi a vysvětlení to lidé pochopili a již to vnímají pozitivně a dokonce jsou na to pyšní. Dalším příkladem MZI byla zelená fasáda na parkovacím domě v Malmö, jejíž potřeba vody pro zálivku je velmi vysoká, takže dešťová voda se musí jímat nejen ze střechy parkovacího domu, ale i z okolních ulic. MZI se aplikuje i ve dvorcích a na soukromých pozemcích, Malmö dokonce platí vlastníkům za odpojení dešťové vody od kanalizace.

Ve Švédsku se snaží aplikovat pravidlo 3-30-300 pro stromy v městské zástavbě. 3: každý by měl vidět 3 vzrostlé stromy z okna; 30: koruny stromů by měly pokrývat 30 % plochy a přispívat tak k ochlazování a pocitu pohody (v Malmö je to zatím jen 13 %); 300: max. vzdálenost k nejbližší větší zelené ploše přinášející vsakování i duševní pohodu by měla být 300 m.

V mnoha švédských městech se využívá strukturální substrát, který zlepšuje růst stromů a jejich ekosystémové služby (Obr. 9). Modely výsadby stromů se trochu liší v různých městech. Model Malmö má poměrně velké záhony 20-50 m3, betonové základy zajistí pozici stromů, ale kořeny mohou prorůstat mimo strukturu. V Lundu tento způsob výsadby umožnil stromy dočasně přesunout.

Obr.9. Helen Johansson popisuje způsob výsadby stromů v Malmö do strukturálního substrátu

Další příklady byly rovněž z Malmö. Ecocity Augustenborg byla původně stará rezidenční zástavba, která trpěla častými záplavami, přetížením kanalizace a sociálními problémy. V r. 2000 byla lokalita zcela přebudována a byly aplikovány udržitelné způsoby odvodnění. Dešťová voda je odváděna otevřenými systémy, je tam 6 km kanálů, 11 rybníků, průlehy a plochy, které slouží pro retenci přívalových srážek. Budovy mají zelené střechy a revitalizovány byly i dvorky a další prostranství. Místo se stalo velmi zeleným a přívětivým. A funguje to! Přívalová srážka 120 mm za 6 hod zaplavila pouze k tomu určený park a voda zmizela po 24 hod. Sklepy vytopeny nebyly.

V Západním přístavu byla celá řada míst s kontaminovanou půdou, proto zde nelze vsakovat a nejsou zde propustné povrchy, ale jen otevřené systémy odvádění dešťové vody. Pracuje se zde se 4 prvky: vodou, zelení, kamenem a uměním. Jsou zde zpevněné povrchy z kamene a betonu, různé kanály, malé parky, monumenty, zeleň na střechách a fasádách apod.

Ve čtvrti Grönare Möllen před několika lety vznikl projekt, který se snažil navýšit velmi nízké pokrytí zelenými korunami z 8 na 9 %. Bylo vysázeno 150 stromů a vznikly dešťové zahrady a další řešení. Čtvrť je nominována na Green Cities Europe Award 2024.

O Inovativní rekonstrukci místní komunikace s využitím zasakovacích plastových roštů v lokalitě Za humny v Přísnoticích hovořil starosta obce Zdeněk Mahovský (Obr. 10). Obec Přísnostice patří k jedné z nejsušších obcí v Jihomoravském kraji. Leží na štěrkopískovém podloží a hladina podzemní vody značně kolísá v závislosti na srážkách s klesajícím trendem. Při rekonstrukcích ulic proto přemýšleli i o hospodaření s dešťovou vodou. Lokalita Za humny byla za deště často zaplavována. Jedná se o klidnou místní ulici o délce 800 m a vedlejší 200m uličku. Na projektovou přípravu projektu obsahujícího výměnu povrchů, hospodaření se srážkovými vodami a MZI využili dotaci SFŽP. Spolu s projektantem JV projekt VH, s.r.o. se rozhodli použít zasakovací rošty (TTE rošty), což je jejich první aplikace na místní ulici v České republice. Systém obsahuje i drenáže, parkovací stání a zeleň. Celý projekt se nyní dokončuje. Náklady byly přes 61 mil. Kč a z velké části byly pokryty dotací SFŽP ve výši 50 mil. Kč.

Obr.10. Zdeněk Mahovský ukazuje použití TTE roštů v Přísnoticích

Marcel Kenja, technický zástupce pro modro-zelenou infrastrukturu ASIO NEW, spol. s.r.o. (Obr. 11), upřesnil, že rošty se používají v zahraničí již přes 28 let, zejména v Německu, Rakousku a Francii, a to i pro frekventované ulice. Rošty jsou z plastového recyklátu a mohou být vyplněné betonovými kostičkami nebo štěrkem či zatravněné. Díky zámkovému systému roznášejí zatížení do plochy, a proto podkladní vrstvy nemusí být příliš zhutněné, což umožňuje dobré proudění vody a vzduchu v podzemí a tím vhodné podmínky pro mikroorganizmy a čištění vody v půdním filtru. Ukázal také videozáznam simulace 100letého deště, kdy na plochu 9 m2 bylo z hasičské cisterny rychle vypuštěno 0,5 m3 vody. Voda se velmi rychle vsákla. Rychlý vsak umožňuje dilatační spára kolem kostiček. Podle zkoušek ve Francii je součinitel odtoku z tohoto povrchu téměř nulový. Příznivé je i tepelné chování TTE roštů, a to i těch vyplněných dlažbou. Zatímco ve dne je teplota asfaltu a roštů s dlažbou stejná, v noci je teplota roštů podstatně nižší díky větší propustnosti a lepší cirkulaci vzduchu. Zatravněný povrch s rošty je chladnější než asfalt i ve dne.

Obr.11. Marcel Kenja shrnuje výhody TTE roštů

Na závěr ještě pustili video k projektu, které ukazuje i vsakovací zkoušky.

Další ukázkou dobrých příkladů HDV v ČR byla prezentace Od autobusového nádraží k náměstí ? hospodaření s dešťovou vodou v Mnichově Hradišti Jana Mareše, místostarosty města Mnichovo Hradiště, a architekta Richarda Labanca.

J. Mareš (Obr. 12) popsal situaci v Mnichově Hradišti, které zažilo rychlé rozrůstání v 60.-80. letech 20. století a má nyní 9 tisíc obyvatel, na což původní jednotná kanalizace nebyla projektována. Problém s odváděním dešťové vody nastal zejména v širším centru města, které je stále více zastavováno. Zároveň se zde aplikace principů HDV potýká s celou řadou překážek, jako málo ploch pro zasakování dešťové vody, vedení inženýrských sítí, požadavky na kapacitu parkování, nesouhlas organizací pro nevidomé s řešením, strach obyvatel ze zavlhčení sklepa nemovitosti či nesouhlas s výsadbou stromů u domů dotčených obyvatel (typické: ,,Ano, ale ne u mého domu"). Na druhé straně stál tlak VaKu Mladá Boleslav na snížení přivádění dešťové vody do kanalizace.

Postupně se začalo HDV realizovat nejprve na ulicích a sídlištích, např. chodníky byly vyspádovány do zeleně nebo do záhonů, na MŠ byla vybudována zelená střecha, na dlažby a parkovací stání byly použity propustné materiály, řada míst byla doplněna o zeleň. Poslední akcí byl dopravní terminál a Masarykovu náměstí. O zásobník řešení se postarala i diplomová práce z ČVUT. A víte, co má společného Malmö a Mnichovo Hradiště? Obě města zavedla dotační program na odpojování dešťové vody od kanalizace. V Mnichovu Hradišti to je dotace 200 Kč/m2 odpojené plochy a hospodaření s dešťovou vodou z ní. Výzvami je zavedení HDV na dalších sídlištích a ulicích či akumulace dešťové vody ze střech městských budov pro zálivku zeleně městskými službami. S MZI se počítá i v rámci územního plánování pro vytváření rozvojových ploch a regulačních plánů, nejaktuálněji pro novou část města pro 800-1000 obyvatel.

Obr.12. Jan Mareš hovoří o výzvách v zavádění MZI v Mnichově Hradišti

R. Labanc detailněji pohovořil o rekonstrukci Masarykova náměstí, na němž byl na celém původně asfaltový povrch a autobusové nádraží, které bylo nutno vymístit (Obr. 13). Projekt z r. 2018 s HDV ještě nepočítal, principy HDV se začaly aplikovat až dodatečně, v dokumentaci pro stavební povolení. Proto je část náměstí odvodněna stále ještě konvenčně. Na velké části se ale povedlo HDV aplikovat v podobě propustné dlažby či vsakování vody do strukturálních substrátů, do nichž je vysázeno 50 nových stromů. Výsadbové jámy jsou propojeny drenáží a nadbytečná voda je odváděna do regulovaného odtoku. Je zde i retenční a vsakovací nádrž s přepadem do kanalizace. Voda ze střechy MÚ se sbírá a akumuluje pro zálivku zeleně.

Obr.13. Richard Labanc ukazuje rozdíl ve vzhledu Masarykova náměstí v Mnichově Hradišti před a po rekonstrukci

Strategii boje proti městským tepelným ostrovům ve Vídni: Příklady úspěchů a výzev při realizaci modro-zelené infrastruktury představil Jürgen Preiss, vedoucí územního plánování Města Vídeň. Tato strategie vznikla v r. 2015 a obsahuje 37 adaptačních opatření, zahrnujících např. zelenou infrastrukturu jako stromy, šedou infrastrukturu a její odrazivost, odvětrávání budov či zpropustnění povrchů. On se hodně věnuje ozelenění budov. Ve Vídni je 7 tis. ha střech a 12 tis. ha fasád, které značně podporují efekt tepelných ostrovů. Proto mají ve Vídni příručky na zelené střechy a zelené fasády.

Jeho prezentace byla rozdělena do pěti bodů týkajících se MZI: 1. Klimatické aspekty, 2. Ekonomické aspekty (náklady na opatření a údržbu), 3. Regulace, 4. Finanční podpora a 5. Sponge City.

Pro mikroklima je důležité prokázání chladicích účinků MZI. Na jedné zelené fasádě se 7 tis. rostlinami měřili účinek ochlazování pomocí řady senzorů instalovaných na fasádě i vně. Zjistili, že v létě je tok tepla o 50 % nižší a v zimě o 20 %. Různé systémy ozelenění fasád vykazují různou míru evapotranspirace, ale u všech bylo měřeno snížení přenosu/prostupu tepla o 20-25 %. Nejdůležitější pro ochlazení prostředí je pohlcení tepla zelení a evapotranspirace. 1 m2 zeleně vypaří až 4-7 l vody, přičemž dochází k velkému odběru energie ze vzduchu (2257 kJ/l vody), a tudíž k velkému ochlazení.

Další možností snížení prostupu tepla do budovy a jejího ochlazení je zastínění oken rostlinami nebo stínícími systémy. Pozitivní efekt zastínění oken zelení byl prokázán po přestavbě staré kancelářské budovy, kdy po výměně oken a zateplení bylo k fasádě vysazeno 7 popínavek. Následovalo 4leté měření senzory instalovanými vně i uvnitř budovy pro ověření snížení tepelné zátěže budovy. Teplota v budově byla i za nejteplejších dní s teplotou 35 ?C nepřekročí 27 ?C.

Obdobně realizace zelených fasád, výsadba stromů a částečné zpropustnění povrchů v ulici původní vyasfaltované a bez zeleně povede podle simulace mikroklimatu ke snížení teploty v ulici o 3 ?C. Je to proto, že zelená fasáda se neohřeje a pak nesálá.

Náklady na realizaci zelených fasád jsou 150-500 EUR/m2, na jejich údržbu 10 EUR/(m2 rok) a na zavlažování (kohoutkovou vodou, šedá se prý neosvědčila) jsou zapotřebí 3-4 l/m2. Zelené fasády mají však i řadu benefitů, protože není zapotřebí klimatizace, prostředí se ochlazuje, zvyšuje se biodiverzita, chrání před hlukem a počasím atd. Skleněné fasády stojí zhruba stejně, 450-1000 EUR/m2 na realizaci a 10 EUR/(m2 rok) na údržbu (zejména čištění), ale nemají žádné benefity.

Ukázal i nepovedený příklad, kdy u jedné budovy se zelenou fasádou došlo v r. 2019 k poruše zavlažovacího systému za horkého víkendu, rostliny uschly, ale později naštěstí zase obrostly.

Údržba je důležitá i pro ekonomiku zelených střech se solárními panely, kdy zeleň nesmí panely stínit. Špatným řešením jsou panely blízko u sebe a nízko nad střechou, protože pak nelze provádět údržbu a zeleň přerůstá. Musí být dodržovány doporučené vzdálenosti a výška od zelené střechy.

Za účelem regulace zelené infrastruktury byla letos novelizována vídeňská stavební vyhláška a nyní je požadováno, že střechy o ploše větší 12 m2 musí být navrženy jako ploché a intenzivní zelené a že nové budovy musí mít alespoň 20 % zelených fasád v každé frontě. Zahrady musí zůstat propustné aspoň ze 2/3 a musí mít zeleň spjatou s půdou. Dešťová voda musí být přiváděna do přirozeného koloběhu vody nebo jinak užívána.

Soukromí vlastníci i firmy jsou vídeňským magistrátem finančně podporováni v iniciativách na ozelenění města (ozeleňování střech, fasád, zpropustňování povrchů a realizace zeleně atd.), kdy pokrytí dotací má v příštích letech činit přes 30 % nákladů.

Na závěr představil různé prvky systému konceptu město-houba, jehož realizace ve Vídni započala před 10 lety (Obr. 14). Jedním z prvních prvků byly klapky v kanalizačních vpustích, které umožňují směrovat nátok vody do zeleně ke vsaku nebo do kanalizace. K pokročilejším systémům patří výsadbové jámy pro stromy se strukturálním substrátem a houbové kameny s řízeným nátokem pro vsakování neznečištěné srážkové vody, které mají už 20 realizací. Vždy je použit duální systém pro ochranu před zimním solením. K nejpokročilejším patří propojené systémy, kdy voda může protékat mezi jednotlivými výsadbovými jámami. Funkčnost města-houba byla prověřena letos v září, kdy za den napršelo 600 mm srážek. V lokalitě s odvodem srážkové vody z komunikace ke stromům nedošlo k zatopení a veškerá voda se rychle vsákla.

Přednášku zakončil J. Preiss konstatováním, že je nutno dbát na ekonomiku návrhu a v každé lokalitě vybrat systém na základě individuálních podmínek, kdy na jedné straně stojí drahý duální systém a ochrana podzemní vody před znečištěním a solemi a na druhé straně levnější způsoby vsakování nezaručující ochranu podzemní vody.

Obr.14. Jürgen Preiss představuje systém město-houba zaváděný ve Vídni

Po konferenci následoval raut, který zúčastnění využili k bohaté diskuzi a výměně zkušeností (Obr. 15).

Obr.15. Raut po konferenci

Autorka: Doc. Dr. Ing. Ivana Kabelková, Fakulta stavební ČVUT v Praze - garantka projektu PSV
Článek vznikl díky projektu Počítáme s vodou www.pocitamesvodou.cz

Úvodní Obr.: Konference Počítáme s vodou 2024 se konala v Paspově sále v Praze 5 na Smíchově