Neblahé přelovení populací vodních organizmů v mořích, jezerech a řekách má jeden pozitivní efekt, rozvoj akvakultury.
Rybáři se mění z lovců v zemědělce
Akvakultura je řízená produkce biomasy z vodního prostředí s definovaným vlastnictvím. Jak lidé bohatnou, jedí více ryb a dalších vodních organismů. Průměrná spotřeba na osobu se během padesáti let zdvojnásobila a dosahuje v celosvětovém průměru hodnoty cca 20 kg. Klesající produkce lovného rybářství a tím zvyšující se cena lovených druhů otevírá prostor pro investice do výzkumu nových technologií a do zavádění nových druhů do chovů tak, aby byla uspokojena celosvětově stoupající poptávka po rybách, korýších, měkkýších a dalších vodních organismech.
Ačkoliv je chov vodních organismů znám již pár tisíciletí, v globální produkci potravin šlo do sedmdesátých let minulého století o zanedbatelný podíl. Od osmdesátých let se význam akvakultury jako odvětví produkce potravin kontinuálně zvyšuje a zaznamenává za posledních třicet let průměrný růst téměř 10 % ročně. V současnosti akvakultura pokrývá přibližně jednu třetinu spotřeby všech vodních organismů, což představuje ročně kolem 50 milionů tun s optimistickým předpokladem, že by někdy kolem roku 2030 mohla tvořit většinu produkce. Žijeme v revolučním období, kdy lidstvo i ve vodním prostředí přechází od stádia lovců - sběračů do stádia zemědělců.
AKVAKULTURA MÁ PERSPEKTIVY
Lidstvo má rozhodně několik dobrých důvodů, proč se na cestu obdělávání vodního prostředí dát. Růst živočišné či rostlinné produkce na souši je limitován prostorem, v podstatě už není kam co rozšiřovat. Ryby a další vodní organizmy jsou studenokrevné, nezahřívají svá těla, jako to dělají třeba kuřata. Díky tomu šetří energii, což se projevuje na lepších růstových vlastnostech. Jsou úspornější v konverzi krmiva, což v podstatě znamená, že z vložené energie ve formě krmení získáme větší množství finálního produktu. Akvakultura pracuje s velkým množstvím druhů, z nichž je většina na začátku domestikačního procesu a potenciál ve šlechtění je obrovský.
Lze předpokládat, že rozvoj akvakultury dosáhne i do naší kotlinky, kde dobře funguje po staletí tradiční rybářství v rybnících. Rozvoj akvakultury však jistě nepůjde směrem nového způsobu obhospodařování rybníků. To se příliš nezměnilo od středověku a není moc možností ani důvodů, proč ho měnit.
Nové trendy v akvakultuře budou směřovat k recirkulačním systémům, třeba s využitím odpadního tepla z elektráren či jiných podobných zařízení. Moderní akvakultura má rozhodně blíž k akvaristice než k současnému rybníkářství. Jak to ale bude opravdu, to ukáže čas. Určitě bude záležet i na spotřebě ryb, která je v Česku v současnosti hluboko pod průměrem Evropy i světa.
Lukáš Kalous, ihned.cz