Skleníkové plyny

Souhrnné označení pro plyny, jejichž přítomnost v atmosféře v důsledku absorpce infračerveného záření způsobuje skleníkový efekt (viz), tzn., zvyšuje teplotu na Zemi. Nejčastěji je jako skleníkový plyn uváděn oxid uhličitý CO₂, který však má nejnižší absorpční schopnost ze všech skleníkových plynů. Např. oxid uhelnatý je 3 x účinnější než CO₂, uhlovodík methan je 25 x účinnější a freony (viz) více než tisíckrát účinnější. Problematikou skleníkových plynů se zabývají mezinárodní normy ISO 14064 a vzhledem k tomu, že jsou v ČR předmětem obchodovatelných povolenek (viz) týkají se jich i následně uvedené legislativní předpisy 3.

Literatura:

1) Vyhláška MŽP č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů

2) Vyhláška MŽP č.150/2005 Sb., kterou se stanoví formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

3) ČSN ISO 14064-1:2006 Skleníkové plyny - Část 1: Specifikace s návodem pro stanovení, monitorování a vykazování snížení emisí a propadů skleníkových plynů pro organizace

4) ČSN ISO 14064-2:2006 Skleníkové plyny - Část 2: Specifikace s návodem pro stanovení, monitorování a vykazování snížení emisí nebo zvýšení propadů skleníkových plynů pro projekty

5) ČSN ISO 14064-3:2006 Skleníkové plyny - Část 3: Specifikace s návodem pro validaci a ověření výroků o skleníkových plynech

6) Nátr, L.: Koncentrace CO₂ a rostliny, ISV nakladatelství, 2000, ISBN 80-85866-62-5