Výkladový slovník environmentálních výrazů
Světová komise pro životní prostředí a rozvoj
(World commission on environment and development)
- navrhnout dlouhodobé ekologické strategie zajišťující udržitelný rozvoj do roku 2000 a dále,
- doporučit takové způsoby péče o životní prostředí, které se mohou stát předmětem významné spolupráce mezi rozvojovými zeměmi a zeměmi na různých stupních hospodářského a společenského rozvoje a které povedou ke společným, mnohostranně přínosným cílům respektujícím vzájemné vztahy mezi lidmi, zdroji, prostředím a rozvojem,
- posoudit způsoby a prostředky, jejichž prostřednictvím může mezinárodní společenství účinněji pečovat o životní prostředí,
- formulovat společné představy o dlouhodobých otázkách životního prostředí a příslušných krocích potřebných k úspěšné realizaci programů k jeho ochraně a zlepšování, o dlouhodobém programu činnosti v příštím desetiletí a o cílech, k nimž by mělo směřovat lidské společenství.
Vedením této Komise pověřilo OSN paní Brundtlandovou, která v té době byla norskou premiérkou. Místopředsedou byl jmenován Mansou Khalid ze Súdánu. Komise měla ještě dalších 21 členů, kteří byli vybráni z nejrůznějších zemí. Komise pořádala veřejná slyšení po celém světě a v roce 1987 ukončila svoji činnost a výsledky zveřejnila v tzv. Tokijské deklaraci. Mezi jiným je zde formulován pojem trvale udržitelný rozvoj (viz), jako základní princip, který musí společnost akceptovat, jestliže se má pozitivně rozvíjet. Práce Komise je detailně popsaná v publikaci: Our common future (Naše společná budoucnost), která je dostupná v českém překladu. Vzhledem k tomu, že vymezení pojmu trvale udržitelný rozvoj má velký význam pro ochranu životního prostředí, neboť před ostatními způsoby ochrany životního prostředí preferuje preventivní strategii (viz), navázaly na práci Komise nově vzniklé organizace, především při OSN vzniklá Světová rada pro trvale udržitelný rozvoj. Hlavní náplní těchto organizací bylo navržení plánu realizace trvale udržitelného rozvoje, který byl v roce 1992 projednán a schválen na Summitu Země (viz) v Rio de Janeiro a znovu potvrzen na Světovém summitu o udržitelném rozvoji (viz) v Johannesburku v roce 2002.
Literatura:
Světová komise pro životní prostředí a rozvoj: Naše společná budoucnost, Academia Praha 1991