Rubrika Odpady v krajích s Petrem Havelkou - Středočeský kraj

Přinášíme další díl rubriky časopisu Pro města a obce. Ve Středočeském kraji žije přes 1 386 tis. obyvatel. Je zde 1144 obcí a měst, což je skoro jedna šestina z celkového počtu obcí v České republice. Ve středních Čechách za posledních deset let produkce odpadů prakticky stagnuje, což je zásadní rozdíl oproti většině dalších krajů, kde produkce narůstala s ohledem na třídění bioodpadů iniciované novou legislativou. Od roku 2009 do roku 2021 se zde produkce komunálních odpadů zvýšila jen o 0,4 %.

Podle dat MŽP, se v kraji produkuje 623,3 kg komunálního odpadu na občana a rok. V tom jsou však započítány i odpady podobné komunálním odpadům z firem. Obecních odpadů je podstatně méně. Firmy, jak víme, musí výrazně zredukovat své ,,komunální" odpady, protože podle nové legislativy mají povinnost prakticky všechny odpady poctivě třídit. Vše by tedy měly mít, zjednodušeně řečeno, v barevných kontejnerech a směsný odpad by zde prakticky vznikat neměl. Co se týká obalů, ty ve firmách budou ze zásadní většiny z podnikání (skupina 15), a tedy do komunálních odpadů nepatří. Legislativní tlak na zlepšení třídění odpadů ve firmách rozhodně bude mít vliv na budoucí čísla komunálních odpadů, sníží se.

Za posledních 10 let se ve Středočeském kraji podařilo snížit množství vznikajícího směsného komunálního odpadu (SKO) o 24,3 % na 297,7 kg na osobu a rok. I tak je ale Středočeský kraj v celkové produkci SKO nejhorší ze všech krajů, protože jej zde vzniká nejvíce. Pro Středočeský kraj a zde sídlící obce a města je tedy z odborného hlediska podstatné, aby výrazně přidaly v oblasti třídění. Základní cesty k tomuto jsou dvě, případně jejich kombinace. Jednou cestou je intenzivní rozvoj ,,door to door" systémů, tedy doplňování sběrných nádob až do rodinných domů. V jiných krajích toto opatření navýšilo výsledky třídění i o desítky procent a stále se intenzivně rozvíjí. Stejně tak to snížilo množství SKO. Druhou cestou je realizace dalších linek na třídění separovaných odpadů a směsných komunálních odpadů. Taková linka nyní vznikla v Ostravě a má velmi dobré výsledky v kvalitě vytříděných materiálů. Třídící technologie jdou mílovými kroky vpřed a rozšiřují možnosti splnění cílů oběhového hospodářství.

Středočeský kraj ve svých strategiích však zatím kupodivu sází spíše na budoucí nakládání s obrovským množstvím neupravených směsných komunálních odpadů a jejich energetickým využitím v plánované ,,celokrajské" spalovně v Mělníku. Ta má mít kapacitu dokonce až 320 000 tun SKO za rok. Odpady sem mají být sváženy z celého kraje, což je z hlediska uhlíkové stopy i nákladů ,,nikoli nejlepší řešení". Je zde ale i další problém. Vzhledem k tomu, že v blízkosti je pražská spalovna v Malešicích, která se zkapacitňuje/zvětšuje, a v regionu jsou a budou i další možnosti energetického využití v dojezdové vzdálenosti, lze z odborného hlediska shrnout, že pro mělnickou spalovnu velmi pravděpodobně nebudou k dispozici potřebné směsné komunální odpady. Do toho je nutné si promítnout také opakovaně a stále silněji deklarovaný tlak Evropské komise na plnění cílů redukce vzniku směsných komunálních odpadů. K roku 2030 by se měla jejich produkce snížit o 50 % oproti roku 2020. V případě Středočeského kraje to znamená pokles na cca 148 kg SKO na osobu a rok (v jiných krajích je to ještě o cca 20 kg méně).

Pokud si, podobně jako v jiných krajích, uděláme jednoduchý propočet nutnosti plnění stanovených legislativních cílů, vychází nám na číslech MŽP toto. V kraji ročně vzniká cca 863 478 tis tun komunálních odpadů od obcí a firem. Z toho minimálně 604 434 tun má být vytříděno a připraveno pro recyklační procesy. Zrecyklováno má být 561 260 tis tun (k roku 2035). Obecní odpady obsahují také nemalý podíl nevyužitelných odpadů, jako např. popel, sutě, apod. Jejich množství se pohybuje minimálně okolo 20 %. Podle legislativy jich může být uloženo 10 %, což je 86 347 tis tun. Pro možné energetické využití nám tedy zbývá cca 215 871 tis tun za celý kraj. Číslo však musíme ještě snížit o další tříděné odpady z firem, protože v budoucnu firmy nebudou moci produkovat netříděné odpady, a to s ohledem na povinnost třídit 100 % odpadů. Z uvedeného čísla odpadů pro možné energetické využití, navíc nemalá část již nyní končí v jiných zařízeních na energetické využití, které jsou v dojezdové vzdálenosti. Nikdo nebude moci nutit původce, aby v budoucnu dodávali velká množství směsných odpadů za vysoké náklady do spalovny. Původci, včetně obcí, se vždy budou muset řídit jak zákonnými povinnostmi třídění, tak v rámci principů péče dobrého hospodáře, případně zákona o zadávání veřejných zakázek, také cenou koncové technologie. Možností pro koncové nakládání s odpady je rok od roku více, jak postupuje rozvoj oběhového hospodářství. Některé stávající cesty jsou naopak stále více zpoplatňovány ekologickými daněmi (skládky a ZEVO). Spalovny budou nově čelit také poplatkům z tzv. uhlíkové daně, a to přes systém EU ETS, jak definuje evropská legislativa. V tomto směru je nutné počítat s navýšením ceny za spálení ještě minimálně o cca 1000 Kč na tunu.

Zdroj: Časopis Pro města a obce, zpracoval Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, www.caoh.cz