Kauza MUS: stát tak dlouho váhal, až může být promlčená

Po dvanácti letech letargie a několikanásobné urgenci Švýcarů se Česko snaží dořešit kauzu, při níž po divoké privatizaci přišlo o majoritu v Mostecké uhelné společnosti. A podle švýcarských úřadů i zhruba o osm miliard korun.

Jenže není vyloučeno, že pozdě. Běžná promlčecí lhůta je totiž 12 let. A již uplynula. Při zločinech při privatizaci je sice dvacetiletá, jenže je otázka, zda se to týká i tohoto případu. "Zatím pracujeme s tím, že promlčecí lhůta je dvacet let, protože jde o privatizaci," říká vrchní státní zástupce Stanislav Mečl.

Včera se již podruhé ve dvou dnech sešel speciální sedmičlenný tým policistů protikorupční jednotky. A se žalobci jednal o dalším postupu. "Vstoupili jsme do jednání se švýcarským velvyslanectvím a dojednali postup, aby se obě strany rychle dostaly k materiálům," popsal Mečl. Speciální skupina se nezabývá jen Mosteckou uhelnou, ale i souvisejícím prodejem Škody Plzeň, který byl také financován z peněz Mostecké uhelné. A u níž je podezření, že ji utajeně spoluvlastnil exšéf ČEZ Martin Roman. A jiný tým policistů se zabývá podobnou divokou privatizací OKD.

Balí do Švýcarska

Policisté se žalobci by měli co nejdříve odletět do Švýcarska prostudovat spis, který nám již několikrát, ale bez úspěchu nabízela tamní prokuratura. Jenže nabídky uvízly vždy na Vrchním státním zastupitelství, jež do minulého měsíce řídil Vlastimil Rampula.

Švýcaři kvůli nezákonnému ovládnutí mosteckých dolů, praní peněz a korupci stíhají sedm manažerů Mostecké, které před měsícem poslali před soud. Na jejich kontech zablokovali 12 miliard korun. Bývalí uhlobaroni (své podíly v dolech poté prodali Pavlu Tykačovi) podle nich vytáhli z jimi řízené společnosti dvě a půl miliardy korun, aby za ně nakoupili její akcie. A když poté Mosteckou ovládli, vytáhli z ní i peníze na nákup zbylého státního podílu. A vše protočili na účtech ve Švýcarsku, aby se skryl původ peněz. Poté provedli několikerou transformaci společnosti, "aby účetně ,splatili' zpronevěřené finanční prostředky," stojí v obžalobě.

Zatímco samotní manažeři Mostecké již stojí před soudem, další podezřelé souvislosti se snaží objasnit česká strana. Ta se snaží vyšetřit, zda prodej zbylého 46procentního státního podílu v červenci 1999 neprovázela korupce. Manažeři, skrytí za nastrčenou společností Appian Group, jej koupili za 650 milionů korun - podle švýcarských prokurátorů o tři a půl miliardy korun laciněji, než byla jeho skutečná cena.

Kde máte privatizační projekt?

Jenže podle právníků může být kvůli zmeškání promlčecí lhůty pozdě. A to, i když je v případě privatizace dvacetiletá. "V zákoně je ale jasná formulace, že se to týká trestných činů, které byly spáchané při vypracování či schvalování privatizačního projektu. Ale vláda jen rozhodla, že se prodají akcie. Kde máte projekt?" říká advokát Josef Lžičař. A pochybnosti má i specialista na obchodní právo Václav Sládek.

"Ten paragraf byl vytvořen kvůli velké a malé privatizaci. Bude na soudu, aby vyložil, jaký byl tehdy úmysl zákonodárce," říká Sládek. "Může se stát, že některé části jsou promlčené. Ale zatím to analyzujeme a nemáme na to ucelený právní názor," připouští opatrně šéfžalobce Mečl.

Všichni Grossovi muži

Indicií, že je co vyšetřovat a že při prodeji státního podílu v dolech byla korupce, je přitom dost. Švýcarská prokuratura v obžalobě, již jako první citoval týdeník Respekt, popisuje, že část peněz z dolů šla do okolí pozdějšího premiéra Stanislava Grosse. 170 milionů totiž skončilo na účtě, k němuž měl přístup jeho přítel Pavel Musela (zbrojař a lobbista, po pádu z posedu nyní ochrnutý a nesvéprávný).

Podle švýcarských žalobců šlo o korupční peníze. Část z nich pak skončila na účtu otce dalšího Grossova známého - tehdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory. Ten měl navíc prodej dolů na starosti. A shodou okolností právě Sýkora stál za zázračným zbohatnutím expremiéra Grosse prostřednictvím akcií Moravia Energo. A sám Mečl připouští, že se i tímto propojením protikorupční policie zabývá. "Samozřejmě se zabýváme všemi souvisejícími věcmi," řekl.

MF Dnes navíc včera s poukazem na švýcarské dokumenty uvedla, že podobně šlo v roce 2002 z peněz Appianu - a tedy potažmo Mostecké uhelné - 150 milionů zřejmě na úplatky kvůli koupi Škody Plzeň. "Veškeré nepřímé důkazy vedou k podezření, že by se mohlo jednat o korupční platbu ve prospěch veřejného činitele pro usnadnění koupě aktiv u ČKA," citovala analýzu Švýcarů. V tomto případě by s promlčením neměl být problém.

Česko se také po více než roce váhání připojí ke švýcarskému procesu jako poškozená strana a bude usilovat, aby se mu vrátily peníze, o které při divoké privatizaci přišlo. "Navštívil jsem švýcarského velvyslance a informoval ho, že do týdne podáme žalobu, se kterou se připojíme jako poškození," řekl ministr financí Miroslav Kalousek.

Pět zastávek mosteckého uhlí

Bývalí manažeři firmy vyvedli ze společnosti peníze, za které ji potom ovládli. Případ vyšetřují Švýcaři. Češi až dosud stáli stranou.

Privatizace (1996)

Dva roky poté, co Mostecká uhelná prošla druhou vlnou kuponové privatizace, začali manažeři podniku akcie skupovat prostřednictvím brokerských firem a shromažďovali je ve firmě Newton Capital. Hlavou celé operace byl podnikatel Antonín Koláček.

Stát v šachu (1999)

Na konci května 1999 získala ve Švýcarsku sídlící společnost Investenergy, za kterou stáli bývalí manažeři MUS, 50,02 procenta akcií Mostecké uhelné. Nakoupila totiž nejen akcie, které šly v roce 1994 do velké privatizace, ale vykoupila i další akcie v držení obcí. Stát tak nad MUS ztratil kontrolu. A když o pár měsíců později vláda prodávala zbylých 46 procent MUS, stala se kupcem právě Investenergy. Za podíl zaplatila 650 milionů korun.

Appian na scéně (2003)

Po prodeji státního podílu v MUS se za nového vlastníka označila firma Appian Group. V roce 2003 koupil majetek Appian Group investiční fond Appian Central European Development Fund, spravovaný bankou Credit Suisse First Boston. Už v té době stáli za Appian Group manažeři Mostecké uhelné společnosti.

Doly získává Tykač (2005)

V roce 2005 převzala doly společnost Severočeská uhelná, kterou vlastnili čtyři manažeři Appianu a MUS. Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil. Své podíly v roce 2006 převedli na firmu Czech Coal zaregistrovanou v Nizozemském království. V roce 2006 prodala Czech Coal 40 procent akcií podnikateli Pavlu Tykačovi, který doly na sklonku loňského roku získal celé.

Švýcarské vyšetřování (2011)

Letos v říjnu švýcarská prokuratura oznámila, že kvůli nezákonnému ovládnutí dolů obvinila sedm osob - z toho šest Čechů. Šlo o Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Luboše Mekotu, Oldřicha Klimeckého, Marka Čmejly a Petra Krause a Belgičana Jacquese De Grootea. Doly prý ovládli bez koruny v kapse - za peníze, které předtím z dolů vyvedli. Vyšetřování začalo již v roce 2005.

Političtí hráči kolem MUS

Jiří Skalický (ODA)

V roce 1994, kdy MUS prošla druhou vlnou kuponové privatizace, byl ministrem privatizace Jiří Skalický z ODA. A ministrem průmyslu a obchodu byl jeho stranický kolega Vladimír Dlouhý. Právě lidé z ODA v té době rozhodli, že 46 procent MUS zůstane státu, 5 procent budou mít obce a zbytek půjde do kuponové privatizace. Právě toto uspořádání otevřelo manažerům MUS cestu k pozdějšímu ovládnutí firmy.

Robert Sýkora (ČSSD)

Švýcarská obžaloba ho označuje za muže, který pomohl dovršit prodej firmy manažerům. V roce 1999 byl náměstkem na ministerstvu průmyslu a obchodu, který měl prodej dolů na starosti. Údajně se na post dostal po intervenci už tehdy vlivného šéfa poslaneckého klubu ČSSD a místopředsedy sněmovny Stanislava Grosse.

Miroslav Grégr (ČSSD)

Bývalý ministr průmyslu a obchodu ve vládě Miloše Zemana spolu s tehdejším ministrem financí Pavlem Mertlíkem navrhli vládě, aby stát prodal zbylých 46,29 procenta akcií MUS společnosti Appian Group za 650 milionů korun. K prodeji došlo v polovině roku 1999, kdy ho odsouhlasila vláda. Za Appianem však stáli manažeři MUS.

Pavel Mertlík (ČSSD)

Podle tehdejšího ministra financí vláda vybírala ze dvou špatných variant. Ale i dnes trvá Mertlík na tom, že vláda akcie MUS za 650 milionů korun neprodala pod cenou. Mertlík říká, že šlo o tržní cenu navýšenou o 25 procent. Jednání vlády o tomto bodu podle něj "nebylo dramatické".

Marie Benešová (dnes ČSSD)

Ministr Jaroslav Bašta upozornil už v listopadu 1999 nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou, že prodejem 46 procent akcií MUS utrpěl stát několikamiliardovou škodu. Státní zastupitelství zahájilo šetření případu, ale později ho odložilo. Benešová dnes popírá, že by do případu zasahovala.

Stanislav Gross (ČSSD)

Na účtech lidí z okolí bývalého premiéra a ministra vnitra v Zemanově vládě přistály desítky milionů korun od firmy Investenergy, která státní podíl v MUS od vlády koupila. Peníze rozděloval zbrojař a lobbista Pavel Musela. Dostaly se až na účty Grossova poradce Jiřího Martínka (10 milionů korun) a Antonína Sýkory (3 miliony Kč), otce Roberta Sýkory. Musela přerozdělil celkem pět milionů dolarů, v přepočtu asi 170 milionů korun.

Roman Češka (ODA)

Další politik z ODA, někdejší šéf Fondu národního majetku Roman Češka, upozorňoval už v druhé polovině 90. let na to, že manažeři MUS se snaží firmu ovládnout a používají k tomu peníze MUS. Akcie pro ně nakupovala firma Newton Capital za peníze určené na sanace ekologických škod.

Tehdejší šéf MUS Antonín Koláček byl jedním ze zakladatelů Newton Capital.

Josef Hojdar (ČSSD)

Podle Češkova svědectví někdejší šéf hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Josef Hojdar (ČSSD) pomáhal manažerům MUS přesvědčovat starosty obcí, které držely rozhodujících pět procent akcií v MUS, aby akcie prodaly. Když se akcie od obcí pokusil vykoupit Fond národního majetku, starostové podle Češky nabídku přenechat akcie státu odmítli.

8 MLD. KČ

je podle švýcarských vyšetřovatelů škoda, která vznikla Česku v souvislosti s převzetím MUS jejími manažery.