Zbouráte nám město? Ale jistě, proč ne

Odpověď možná naleznou na překvapivém místě, v severošvédské Kiruně, 140 kilometrů za polárním kruhem. Jistě, v řadě aspektů je kirunský případ jedinečný, stejně by ale mohl sloužit jako případová studie pro získání veřejné podpory pro firmu. Jak to ti Švédové dělají, že 96 procent obyvatel Kiruny souhlasí s tím, že jejich domy budou strženy a oni sami se přestěhují do novostaveb ve městě, které teprve vznikne?

"Kiruna coby město vznikla současně ve vznikem dolu, lidé se sem přistěhovali, aby v něm pracovali," vysvětluje vztahy mezi obyvateli města a státní firmou LKAB pracovnice informačního centra těžařské firmy Ylva Sievertssonová. "Takže spousta obyvatel u nás pracovala nebo pracuje. Další jsou příbuzní našich kolegů, je to vzájemná symbióza," říká usměvavá paní, jejíž rodina žije v Kiruně třetí generaci.

Těžaře za polární kruh přilákaly hory Luossavaara a Kiirunavaara, jejichž začáteční písmena dala těžební společnosti jméno. Ukrývají ve svých útrobách obrovské zásoby magnetitu, mimořádně kvalitní železné rudy, která se v Evropě ve větším měřítku vyskytuje již jen na Uralu.

Pelety, které firma dodává hlavně pro evropské železárny, jdou na dračku. V loňském roce firma ohlásila rekordní zisk. V průměru vydělávala za poslední dekádu deset miliard švédských korun ročně.

Jenže zdroje železné rudy, která se v Kiruně těží převážně hlubinným způsobem, začaly vysychat. "Na podzim 2003 přišli lidé z LKAB na radnici a sdělili nám, že město bude zasaženo těžbou a mnohé domy budou muset být strženy," řekl HN místostarosta Kiruny Niklas Sirén.

Nebyl to tak docela blesk z čistého nebe. "Už v sedmdesátých letech existovaly studie, podle kterých se žíla železné rudy blíží nebezpečně blízko centra Kiruny. Teď už to ale nebyla teoretická možnost, avšak realita," říká Niklas Sirén. "Když pominul první šok, tak jsme si sedli se zástupci těžařů a začali řešit, co dál," vypráví místostarosta.

Varianta, že by rozšíření dolu přímo odmítli, nebyla brána příliš vážně. "Pokud bychom nemohli přestěhovat město, museli bychom důl zavřít. To by znamenalo, že by se odsud většina lidí musela odejít," nezastírá drsnou realitu jednání těžařů Ylva Sievertssonová z LKAB.

"Všem nám bylo jasné, že pokud se důl zavře, tak se z Kiruny velmi rychle stane velmi malá vesnice," říká místostarosta Niklas Sirén. Důl je spolu se samosprávou největším zaměstnavatelem v Kiruně. "Pracuje u nás asi 2200 lidí, ale další dva tisíce podnikatelů získávají většinu příjmů od nás," vypočítává neúprosně Sievertssonová. Kromě toho vysoké platy, které mají horníci, živí i většinu kirunských obchodníků.

"Na čem jsme se s managementem LKAB shodli hned na začátku, bylo, že musíme brát proces jako příležitost postavit něco ještě lepšího," říká zapáleně Niklas Sirén. "Já, stejně jako každý občan Kiruny, se musím smířit s tím, že na penzi nebudu moci chodit na procházky po místech, kde jsem si jako malý hrál, kde jsem dostal první pusu. Budu se s tím muset vyrovnat. A budu si muset říct, že ta změna za to stejně stála," říká kirunský místostarosta.

Hlavně přestěhujte kostel

Zatím se město ani LKAB nespokojenosti bát nemusí. Podle jednoho průzkumu veřejného mínění podporuje přestěhování takřka celého města asi 96 procent respondentů. Ani HN se na ulicích města nepodařilo najít principiální odpůrce projektu.

"Je fakt, že by se tu dalo leccos zlepšit, většina domů je z šedesátých let a už je to trochu zastaralé. Hlavně ať přestěhují kostel, tam jsem se ženil a křtil děti, ten musí zůstat," směje se automechanik Erik a shrnuje názor všech dotázaných.

Právě dřevěný kirunský kostel, jehož tvar je inspirován tradičními příbytky původních obyvatel, se postěhuje jako jeden z prvních. "Zaplatíme za přestěhování kostela i některých dalších historických budov. Jenom nám radnice musí říct, kam přesně," říká Ylva Sievertssonová.

To je trochu problém, protože vedení města teprve teď hodlá vypsat architektonickou soutěž na podobu nové Kiruny. "Až moc jsme se zdrželi diskusí o výběru místa, kam se centrum města přestěhuje. Teď nás trochu začíná tlačit čas," přiznává Niklas Sirén.

LKAB zatím pracuje na výstavbě nezbytné infrastruktury. "Vybudovali jsme zbrusu novou železniční trať, nyní stavíme kanalizaci a vodovodní řád, příští rok začneme se stavbou silnice E10, která také prochází ohroženým územím," vypočítává Ylva Sievertssonová.

Je načase, protože v nejbližších pěti letech se plánuje bourání staveb nejblíže k dolu (na nějaký čas je nahradí park). Je mezi nimi i kostel a radnice. "Radnici necháme strhnout, stavět repliku podle mě nemá smysl. Samozřejmě, radniční hodiny nebo vstupní dveře zůstanou, ale postavíme novou budovu podle nových požadavků," líčí Niklas Sirén.

Nová radnice by měla být maximálně energeticky úsporná. To je další argument, proč lidé se stěhováním souhlasí. "Je to obrovská výzva, vybudovat zelenou Kirunu. Ale získají tím všichni. Samozřejmě je to trochu vyšší investice, ale pak se to mnohonásobně vyplatí. K tomu, aby vám to došlo, nemusíte být ekologický fundamentalista," říká místostarosta Kiruny.

Těžaři zaplatí dvakrát

LKAB na obecné rovině myšlenku podporuje, nadšení těžařů ale není tak upřímné jako entuziasmus kirunského politika. Onu investici totiž budou muset s největší pravděpodobností zaplatit oni. Švédský zákon nařizuje firmě vyplatit lidem tržní hodnotu jejich majetku.

"Jenže to nestačí. Postavit novou, úspornou radnici bude stát jednou tolik, než je hodnota téhle budovy z šedesátých let," vysvětluje Sirén s tím, že celkové náklady na přestěhování města budou podle velmi hrubých odhadů stát 25-40 miliard švédských korun. "Nové patro dolu jim bude stačit přinejmenším na 25 roků. Ročně vydělávají deset miliard, takže to dělá celkově 250 miliard. Výdaje na přestěhování je nemohou ohrozit," tvrdí politik.

Těžaři z LKAB se již smířili s tím, že jejich finanční podíl bude vyšší, než je ten požadovaný zákonem. Vědí, že v opačném případě by podíl souhlasících byl mnohem nižší než 96 procent.

Těžební gigant

Příběh firmy LKAB, jež těží v Kiruně ocel

Železo za polárním kruhem
O tom, že v horách Kiirunavaara a Loussavaara je železo, se vědělo od roku 1696. V 19. století se těžilo v létě a v zimě se ruda dopravovala k železnici pomocí sobích spřežení. To ale bylo drahé, proto se po vzniku společnosti LKAB v roce 1890 začalo s výstavbou železnice do norského Narviku.

Zestátněný kolos
Železnice byla dostavěna v roce 1902 a byla tak drahá, že LKAB jen s vypětím sil odvrátila bankrot, který by přišel ještě dříve, než mohla naplno začít s těžbou. Švédsko firmu kvůli její důležitosti zestátnilo v roce 1955.

Jízda na čínské vlně
Za loňský rok firma oznámila zisk ve výši 12,281 miliardy švédských korun (přes 34 miliard Kč), což je nejlepší výsledek za posledních pět let. Prodeji vysoce kvalitní magnezitové rudy pomáhá hlavně přetrvávající hospodářský růst v Číně.

AUTOR: Ondřej Soukup
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

OD NAŠEHO ZPRAVODAJE: KIRUNA, ŠVÉDSKO