Ekoúčinnost

Termín byl do literatury zaveden v roce 1992 Světovou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj (The World Business Council for Sustainable Development, zkratka WBCSD). Zdůrazňuje nutnost spojení ekologických a ekonomických aspektů.  Je definován jako:

"produkování konkurence schopného zboží a služeb, jež uspokojuje potřeby člověka a zvyšuje kvalitu života, přičemž v průběhu svého celého životního cyklu progresivně snižuje ekologické dopady a dopady na zdroje a to při nejmenším na úroveň stanovené únosné kapacity Země."

Ekoúčinnost je kombinace ekonomické a ekologické účinnosti a v podstatě znamená udělat více z méně čili produkovat více zboží a služeb s menší spotřebou energie a přírodních zdrojů a s produkcí menšího množství odpadů a znečištění. Posuzuje se pomocí indikátorů poměřujících naturálie (např. spotřebu přírodních zdrojů, produkci odpadů) s finančními hodnotami, např. s obratem, vytvořenou přidanou hodnotou apod. (lit. 3).

Poznámka:

Pojmy eko-účinnost a čistší produkce jsou považovány za zaměnitelné. Je třeba upozornit na rozdíl mezi nimi, který je dán prioritou řešení problému. U eko-účinnosti se hledá ekonomicky výhodné řešení, které zároveň bude pozitivní i z hlediska životního prostředí. U čistší produkce se vychází z druhé strany, hledá se takové řešení, které co nejvíce sníží negativní dopad na životní prostředí, ale zároveň bude výhodné i z ekonomického hlediska.

Literatura:

1) OECD: ENV/EPOC/PPC(2000) 10

2) www.uneptie.org/pc/cp/understanding_cp/related_concepts.htm, datum stažení 21. 2. 05

3) Publikace Eco-efficiency WBCSD, 2000 na stránkách: http:www.wbcsd.ch