Environmentální audit

je nástroj environmentální politiky. Formoval se během 70. a 80. let jako následek množících se právních předpisů, jež se týkaly ochrany životního prostředí a uváděly limitní hodnoty vypouštěných látek, jež bylo třeba dodržovat. Porovnávání požadovaných nebo uváděných hodnot týkajících se vlivů na životní prostředí s hodnotami nalezenými tvoří podstatu environmentálního auditu.

V praxi existuje několik druhů environmentálního auditu. Mezi nejstarší patří audity shody, které porovnávají naměřené hodnoty s hodnotami stanovenými právními předpisy. Existují také audity rizika, audity efektivnosti managementu a nověji audity EMS (viz). Pro vypracování environmentálního auditu je velmi výhodné připravit si předem co nejpodrobnější osnovu, respektující požadavky legislativních předpisů, norem a mezinárodně uznávaných směrnic. Návrh struktury takové osnovy je v lit. 2., str. 132.

Literatura:

1. O´Loughlin, G., and his team: Selected topics in environmental management, UNESCO Series of Learning Materials in Engineering Sciences, 1996, Paris, France

2. Mikoláš, J., Moucha, B.: Váš podnik a životní prostředí při vstupu České republiky do Evropské unie, Příručka pro podnikatele, MŽP Praha 2004, ISBN 80-7212-268-1