Environmentální politika

"soubor nejrůznějších opatření a prostředků, jimiž se při řízení určitého celku (státu, regionu, podniku apod.) vědomě působí na chování lidí tak, aby svou činností nejen nepoškozovali životní prostředí, ale přispívali k jeho ozdravění."

Pod pojmem poškozování životního prostředí se obecně rozumí znehodnocování přírodních ekosystémů, ke kterému může dojít jak stálým odběrem nereprodukujících se látek, např. neobnovitelných surovin, tak i vnášením látek škodlivých, např. jedů nebo látek nezapadajících do přírodního koloběhu, nerozložitelných atp. V posledně jmenovaném případě se také používá pojem znečišťování životního prostředí. Soubor opatření a prostředků, jež environmentální politiku tvoří, je dán cílem, koncepcí, strategií, nástroji a orgány zajišťujícími koncepční, výkonnou a kontrolní činnost. V zahraniční literatuře se často zdůrazňuje ještě další prvek environmentální politiky, a to tzv. "cílové skupiny". Pod tímto pojmem se rozumí skupiny, na které se daná environmentální politika prioritně zaměřuje. Podle charakteru celku, pro který je environmentální politika určena, lze hovořit o politice státní, která je nejstarší, politice mezinárodní a regionální a o nejmladší politice lokální. Lokální politika je definována v normách řady ISO 14000 jako:

"celkové záměry a zaměření organizace ve vztahu k jejímu environmentálnímu profilu oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením." Pod pojmem environmentální profil (viz) se rozumí výkonnost, s kterou organizace snižuje své negativní vlivy na životní prostředí.

Literatura:

1) ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití

2) ČSN ISO 14004:2005 Systémy environmentálního managementu - Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám.

3) Jordan, A.: Environmental Policy in the European Union, Earthscan 2002, ISBN 1 85383 795 4

4) Mezřický, V. a kol.: Environmentální politika a udržitelný rozvoj, Portál, s.r.o., Praha 2005, ISBN 80-7367-003-8